Nekontrolováno!!
"Hele nádhero! Co kdyby si mi
pomohla!?" Řvala na mě Nicol, když jsem seděla na pařezu a rozjímala nad krásou přírody. Vedle mě ležela kupa chrastí a já na ní ukázala. "Mám toho desetkrát víc, než vy všchni tady dohromady." Mrkla jsem na ní. Jen zakroutila hlavou a pokračovala dál v práci. Ve sbíráni jsem byla vždy rychlá a měla jsem toho dost. Pak už jsem se jen flákala. Odnesla jsem svůj úlovek na kárku a vrátila se do tábora. Všude běhaly malé děti. Letos byl samostatný oddíl nejmenších prťat. Upřímně čekala jsem, že budou hodnější.
"Ahoj Allison." Zamával na mě Theo. Miluju to jméno. "Ahoj Theo!" Rychle jsem za ním běžela. "Copak jste dneska dělali?" Zeptala jsem se ho se širokým úsměvem. "Maya mi upletla náramek. Kukej." Dal mi svou ruku před obličej. Musím uznat, že Maya je v tomto velmi dobrá. Údajně byli její předci indiáni, a tak ona umí takovýto dovednosti. S Theem jsme došli až k ohništi, kde někdo seděl. Tom. Jak jinak. Já to nechápu. My snad v sobě máme magnety. Theo odběhl za zbytkem svého oddílu a já si sedla k Thomasovi. "Ahoj." Pozdravil svým božským hlasem. Kdybych neseděla, podlomila by se mi snad kolena. "Čauko. Co tady děláš. Nemáš na nás snad dohlížet?" Zašklebila jsem se. Jen se zasmál. "Myslím si, že jste dost velcí." "To asi jo no." Přitáhla jsem si kolena blíže k hrudi. "Chci ti něco ukázat." Otočil ke mně hlavu. "Okey." Ukázal na vedlejší lavičku. "Podívej se tam." Zvedla jsem se a šla se kouknout. Na lavičce bylo permanentní fixou napsáno: Allison♡Thomas. "Ou." Zděsila jsem se. "Stejná reakce." Zasmál se Tom. "Jakej idi......Dany." Protočila jsem očima. Kdo jinej že. Na lavičce bylo ještě pár dalších jmen. Michael♡Caroline, Katherine♡Dany, Marci♡Max a Domi♡všichni na světě. Nad posledním nápisem jsem se musela zasmát. Domi je je jeden vedoucí. Je mu asi 19 a je boží. Krásně maluje a sám si dělá tetování. "Doufám, že te nějak nepoškozuje to, že to tam ten primitiv napsal." Zeptala jsem se zběsile Toma. "A víš že ani ne." Tak tuto odpověď jsem nečekala. Nebyla jsem na ni připravená odpovědět. "No....ehm....to...j-je dobře." Nervózně jsem se usmála. Tohle vážně není můj šálek kávy. Na tohle nejsem zvyklá. Tom se začala smát. "Co je?" Otočila jsem se na něj s nechapavým pohledem. "Seš tak roztomilá když se stydíš." Díky Browne. Teď se kvůli tobě červenám snad i na zadku. "Ššš." Zvedla jsem ukazováček směrem k němu na náznak toho, že má být potichu a smála jsem se u toho, jak malé dítě. A nejsem snad. Vstal a přešel ke mně. Naše obličeje byly tak neskutečně blízko u sebe. "Hele, mně nevadí, že to tam napsali. Vlastně jsem celkem rád." Bože. Ten úsměv. Zůstala jsem však v klidu. Nesmím na sobě dát znát jedinou známku nervozity. "Ne?" Kousla jsem se do rtu. "Víš lidi by si mohli něco myslet. To bychom přece nechtěli ne?" Šťouchla jsem ho do hrudu. Zasmál se. "Proč? Ty by si to nechtěla." Nesmím se nechat rozhodit. "Mně to je jedno, ale víš nelíbí se mi typ kluků, jako si ty." Udělala jsem rádoby smutnej pohled. "A jakej tyo teda?" Založil si ruce na prsou. "Hezký, vtipný, musí mít okouzlující úsměv a dobrej zadek." Mrkla jsem na něj a odešla.
"Čau Alli!" Mával na mě z dálky Patrick. "Ahoj. Tak co, jak se ti zatím vede?" Od vlaku jsme spolu nemluvili. "Hele musím ti něco říct." Poškrábal se na zátylku. Trochu jsem se vyděsila. "Ano?" Nahlas jsem polkla. "Amber chce, abychom dneska zapálili oheň." Zůstala jsem stát, jak přikovaná. U nás ma táboře je obrovská čest zapalovat oheň. Za tu dobu, co sem jezdím se mi to zatím nepoštěstilo. "Bože! To je úžasný." Nedala jsem na sobě znát svou nervozitu. Přece jenom pro nás je to vážná věc a nechci, aby se to pokazilo. "Máme si udělat fagule (něco jako obří sirky z březovky a chrastí) a připravovat." Zazubil se. "Tak jdeme. Ať to máme hotový." Jen kývl a vydali jsme se zpět do lesa. To to nemohli říct rovnou.
"Oběěd!" Křičela prťata. Všichni se přesunuli do jídelny. "Ahoj Steve." Pozdravila jsem kuchaře s úsměvem. Ani se na mě nepodíval a naložil mi jídlo. Aha. Ještě jsem počkala na Adel a šli jsme si sednout. "Nechápu, co má ten kluk furt za problém." Přemístila jsem oči na Steva, který se na všechny ostatní usmíval. "Fakt nechápu." Zamumlala jsem a dala se do jídla. "Nazdar dámy." Ozval se ten otravný hlas. "Ahoj Dany." Pozdravila ho Adel a já se ani neobtěžovala. "Víš co je to slušnost Parrishová?" Nahodil ten jeho debilní tón. "Já jo, ale ty rozhodně ne." Prskla jsem na něj. "Ale nerozčiluj je maličká." Haha vtipnej. Je sice mladší, ale tak o metr vyšší. "Prosím tě drž hubu." Řekla jsem ještě celkem v klidu. "Nějaké problémy mládeži?" Skláněl se nad náma Jake. Je vedoucí a vůbec není k zahození. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, ale když na něj tak koukám. "Žádný. Jenom je tento primitiv totálně otravný." Zasyčela jsem. "Ale prosím tě Alli, nebuď na něj tak hnusná." Vydechl. "Já bych ráda, ale on mi moc nepomáhá." Ukázala jsem na něj. "Je neslušné na lidi ukazovat maličká." To už se ve mě vařila voda. "Ne ří kej mi ma li čká!" Už jsem supěla jako vlak. Práskla jsem do stolu a odešla. Nemám zapotřebí se s ním takhle dohadovat. Jak já ho nesnáším. Idiot jeden. "Že ty si nedáš pokoj." Uslyšela jsem slabě Jaka. Nedá. Moje kroky zamířily k ohništi, kde na lavičce ležela moje nedodělaná fagule. Sedla jsem si na lavičku a začala pracovat. Z hromady chrastí jsem kousek vzala a podložila ním klacek, který jsem si usekla. Vycpala jsem to březovkou a položila zbytek chrastí. Vzala jsem si měděný drátek a celé to zavázala a vualá. (nevim jak to napsat. :D ) Obří sirka je hotová. Páni. Zabralo mi to méně času, než jsem čekala. Aspoň jsem z hlavy vypustila toho kreténa.
