Musela jsem spát hodně dlouho. Když jsem se probudila, začalo se stmívat. Na stolku vedle mě ležel čaj a moje knížka. Kde ta se tady vzala? Nepamatuju si, že bych jí vyndavala z batohu. Zvedla jsem se do sedu a porozhlédla se po stanu. Moje věci byly složené ve skříňce a v kufru. Vždyť jsem si nestihla vybalit ne? Možná si to jen nepamatuju. Bože. Usnula jsem v mokrých plavkách. Fuj. Rychle jsem se převlékla. Vzala jsem si jen černé legíny, sportovní podprsenku a svetřík. Byla mi trochu zima.
Vylezla jsem ze stanu ještě s trochu mokrými vlasy. Všude pobíhaly malé děti. Jsou tak roztomilý. "Allison!" Uslyšela jsem někoho křičet mé jméno. Byla to Adell. Bohužel patří ještě do 3 oddílu, protože jí ke 15. "Slyšela jsem, co se ti stalo. Jsi v pořádku?" Naléhavě se zeptala. "Jo jen mám trochu okno." Usmála jsem se. "No víš prý si šla a najednou si asi o něco asi zakopla. Nikdo neví a spadla do tý vody. Nikdo nic nedělal a pak přiběh... " nedořekla to. "Konečně jsem tě našla." Objevila se z čista jasna Nicol. "C-co se děje?" Vykoktala jsem ze sebe. "Shánějí tě vedoucí. Máš prý přijít k "skrýši" (tak vedoucí říkají svému stanu) a ukázat se jim, jak si na tom." Byla celá udýchaná. Má silné alergie a dělá se jí často špatně. "Dobře. Hned jsem zpátky." Vydala jsem se ke skrýši. Cestou se na mě spoutu lidí dívalo. Mnoho se taky ptalo, jak na tom jsem. Jsem nerada středem vší pozornosti. Jako jsem ráda středem pozornosti, ale jen v okruhu určitých lidí. Moji kamarádi. Teď je dlouho neuvidím. Nadiu, Natali, Lauren, Jane. Už teď se mi po nich stýská. Stále jsem se šourala ke skrýši. Byla to nekonečná cesta. Konečně jsem uviděla nápis. "Uf." Oddechla jsem si. Vedoucí voláme tím, že pískáme. Někteří lidé to mají celkem blbý. Zapískala jsem nějakou písničku a ze stanu se vynořila Amber. "Tak tady tě máme. Jak si na tom?" Položila mi s úsměvem ruku na rameno. "Jo už je to lepší." Odpověděla jsem unaveným hlasem. Jsem unavená. "Nevypadáš moc dobře. Nechceš si jít ještě lehnout?" Měla starostlivý výraz. "Ne to je v pohodě. Nenechala bych si ujít první večeři." Jen se usmála od ucha k uchu. "Já si to myslela. Zapálená, jako vždy." Poplácala mě. "Tak běž. Za chvíli bude příprava." Odešla do stanu. Příprava na večeři, takže za chvíli bude 18:55. Už mám po těch 7 letech ty časy celkem zvládnuté.
Všechny uddíly už seděli u svých stolů. Obsadili jsme si stůl nejblíže kuchařského pultu. Jsme největší nenažranci. Vždy uždibujeme při vaření, když nemáme nic jiného na práci. Služba nám na stůl donesla housky a marmeládu. Mňam. Tady vaří vždy dobře. (Když nepočítám betonovou krupičku a Danielovu přebobkovanou polévku. Už nikdy nedovolil klukům, aby mu pomáhali vařit.) Nad tou vzpomínkou jsem se musela usmát. Po večeři následoval nástup. Opět jsme se sešli u ohniště. Stála jsem zase mezi Nicol a Adell. "Takže máme za sebou prvních pár hodin. Jak se vám tady zatím líbí." Tleskla Amber. "Jóóó móc!" Řvala většina menších dětí a i já. Ještě jsem stále takové dítě. Neodmítám hry a ráda "zlobím". Ja vím, prostě celkem retard. Jednou jsem zkoušela přejít na "bad girl" ještě se mi to nepovedlo a to, že si občas zapálím ještě nic neznamená. Okolí to ale vnímá jinak. "Jelikož je tady spoustu nováčků, tak dnešní večer máte volný. Je teprve půl sedmé, tak se tady ještě pořádně porozhléďněte. Máme tady však s vedoucími jednu novinku. Pamelo povíď jim více?" "Jasně." Vyskočila Pamela. Je taky ještě takové dítě. Je jenom o dva roky starší, jak já. "Takžeeee. Letos se bude odehrávat Táborový pohár. Bude to soubor her. Vítěz na konci dostane odměnu. Velkou. Vybrali jsme kapitány týmů. Jsou to Kate, Mary, Thomad, Michael a Eliot." Thomas a Michael jsou dvojčata, ale dvojvaječná. Vypadají úplně jinak. Jsou o rok starší jak já.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
