Šli jsme si s Nicol najít stan. Jedem jsme si vybrali. Stany byly tak rozházeny, že nikdo neřešil, kde ho má. Vlezli jsme dovnitř. "Páni. Dali si záležet na úklidu." Udivila se Nicol. "To teda. Snad tady nejsou žádný pavo." Než jsme to stačila doříct, jednoho jsem objevila. "Pa pa pa pavouk!" Zařvala jsem a vyběhla ze stanu. Nicol mě následovala, ale bez křiku. Sice nemám arachnofobii, ale stejně pavouky nesnáším. Fuj. "Prosím vyndejte ho někdo." Poprosila jsem s pokřiveným obočím. Čirou náhodou se u nás objevil Tom. "Nějaký problém holky?" Zeptal se s jeho dokonalým úsměvem. "Ten pavouk." Ukázala Nicol ke stanu. Tom sr otočil na mě a já jen na sucho polkla a pokývla hlavou, ať tam jde. On jen protočil očima a zmizel ve stanu. Mezitím co tam Tom bojoval s fou krvežíznivou bestií, já se rozhlížela. Ve stanu naproti nám už byl někdo zabydlený. Šla jsem se podívat, kdo je ten šťastlivec. Odhrnula jsem stan a koho to nevidím. "Alee koho tady máme." Na tváři se mi objevil úšklebek. Eliot se na mě naštvaně podíval a vyvedl mě ze stanu. "Já myslela, že ho nemáš rád." Zazubila jsem se. "To jo, ale nikdo jiný na mě nezbyl." Začala jsem se smát. "No tak to máš blbý kamaráde." Poplácala jsem ho po rameni a vrátila se zpět ke svému stanu. To má za tu kopřivu. "Kdo je v tom stanu, že se tak směješ?" Zeptala se zvědavě Nicol. "Eliot." Odvětila jsem. "A?" Kývla hlavou. "Josh." Nadzvedla obočí a začala se společně se mnou nekontrolovatelně smát. "Hotovo." Vyšel ze stanu Rom a když nás viděl tak se jen (opět božsky) usmál a odešel. "Díky!" Křikli jsme s Nicol. Tom jen zamával rukou a zmizel. Vrátili jsme se zpět do stanu. Otevřela jsem svůj obrovský kufr a vychrlila se na mě hromada mého oblečení. Mám toho vážně moc. U mé i u Nicol postele byla skříň. Sice se mi tam nebude vejít vše, ale aspoň něco. Postupně jsem tahala věci a rovnala si je do skříně. Kufr byl už skoro prázdný a já narazila na svůj deník. Ano píšu si deník. Teda psala jsem. Listovala jsem jeho stránkami. Byly polepené různýma lepíkama a fotkama. Byly v něm všechny moje vzpomínky a nikomu jsem ho neukázala. "Pěkný." Ozval se povědomý hlas. Rychle jsem deník zavřela a otočila se. "Eliote. Co tu sakra děláš?" Zatínala jsem pěst. "Pamela nás volá. Klídek." Zvedl ruce, jako že se vzdává. Protočila jsem panenkami a odstrčila ho, abych mohla projít. Co to s nim je?
Celý náš oddíl se sešel u "balvanů". To jsou takový obrovský kameny uprostřed tábora. "Tak děcka. Myslím si, že je na čase si najít asi nějaký bunkr. Co vy na to?" Začala Pamela. "Ježiši nejsme na bunkr nějak starý." Pozvedl obočí Dany. Ten se prostě musel ozvat. "Já myslím, že budete rádi, že ho máte." Pousmála se. Měla pravdu, ale o tom až později. "Hele mám ještě lepší nápad." Zašklebila se Veronica. "Všichni si vemte plavky. Dneska je pařák, tak půjdem k vodě a potom najdem ten bunkr jo?" Všichni odsouhlasili a šli jsme se převléknout. Vzala jsem si na sebe modré plavky v celku. Ještě tady mám "triangly" ale ty si nechci zničit.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Triko už jsem si ani nebrala. Hodila jsem na sebe opět mé lacláče a mohla jsem vyrazit. Ještě batoh a na nohy jsem nasadila žabky a už jen čekala na Nicol. "Tak jsme tu všichni?" Ptala se Veronica. "Teda až na Isaaca a Toma." Zašklebila se Pamela. "Ty už jsou tam." Mávla Veronica rukou a pobídla nás, abychom šli. Jako kacenky jsme se šouraly za ní. Procházeli jsme mezi stromy. Cesta trvala asi pět minut. Došlu jsme k takovému menšímu vodopádu. Bylo to tam vážně nádherné.
