Omlouvám se za všechny chyby ♡
Seděli jsme tam neskutečně dlouho. Najednou už byla tma. "Nebudou nás hledat?" Zeptala jsem se Toma. "A jo!" Vykřikl. "Úplně jsem ztratil pojem o čase." Zasmála jsem se. "Tak to jsme dva." Tom rychle vstal a podal mi ruku. Chytla jsem se a on mě s takovou lehkostí zvedl. "Páni silák." Hodila jsem výraz "borec kámo" a on se jen zasmál a pobídl mě, abych šla za ním.
"Tak pojď!" Natáhl ke mně Alex ruku. "Ne. Víš, že se bojím." Zakroutila jsem hlavou. "Buď rád, že jsem vylezla až sem ty blázne." Šťouchla jsem do něj. "Ale no tak Alli. To zvládneš." Pobídl mě. Nemohla jsem ho odmítnout. "No tak jo ty blbče." Kývla jsem a loudala se za ním. Vyšplhali jsme se až na vršek tý "zříceniny". Nebylo tam zábradlí nic. Hrozně jsem se bála a on to moc dobře věděl. Chodil po tom kraji, jakoby nic a já se tam třásla strachy. Přešla jsem blíže k srázu a dívala se dolu. Najednou mě jeho obrovské paže objaly ze zadu. "Ja tě zabiju idiote." Zařvala jsem na něj. Lekla jsem se tak, že jsem málem spadla dolů. "Promiň. To jsem nechtěl."
Došli jsme do tábora a zjistili, že už byla příprava na večerku. To už je deset? Wow. Rychle jsem se snažila najít stan, ale marně. Úplně jsem zapomněla, kde je. "Rovně a doprava!" Ozvalo se za mnou. Ani jsem se na rádce nepodívala. "Díky!" mávla jsem rukou za sebe a rozběhla se směrem, který mi poradil. Opravdu jsem se dostala ke stanu, ve kterém už byla Nicol. "Ale, ale. Kdepak si byla?" Zeptala se, jakoby to už věděla. Taky že jo. "Počkej. Řeknu ti to. Jen si vyčistím zuby." Mávla jsem rukou a zamířila ke stolku. Vzala jsem z něj kelímek, kartáček a pastu a zamířila do koupelen. Cestou jsem potkala Adell. "Kam si tak rychle zmizela?" "No víš já" nestihla jsem to dopovědět. "Byli jsme se podívat na bunkr." Objevil se vedle mě Tom. Výborně. To se ti povedlo chytráku. "Jo tak na bunkr." Mrkla po mě Adell jedním očkem. Jen jsem protočila panenky a pokračovala v cestě. "Díky." Zašeptala jsem Tomovi do ucha, když jsem odcházela. Došla jsem do umývárek. Bohužel, je vchod a umyvadla společný. Dneska se nikdo nesprchuje. Ještě jsme čistý. Já vím. Prasata. "Ahoj Allison." Pozdravil mě brejloun. "Kevine." Vydechla jsem. "Povídá se, že si byla teď celou dobu s Tomem." Nechutně se usmál. Bože. "Co je ti do toho?" Odbyla jsem ho nasraně. "Ale no ták nezapírej." Šťouchl do mně. "Nezapírám ty idiote. Jo byla jsem s ním. Máš snad nějaký problém." Nahlas se začal smát. "Já věděl, že si jen vlhká 16ka, která se rozplyne jen co se na ní nějaký hezounek podívá. Slyším, co si tady holky o něm povídají a moc slaďoučký řečičky to nejsou." Ježiši. "Tak aby bylo jasno. Já nejsem jedna z těch holek, která se udělá jen po tom, co se na ní Tom podívá. Navíc ho znám tak 12 hodin a nejsem nějaká děvka, abych se sní hned první den vyspala, tak drž ten svůj posranej jazyk za zuby a laskavě drž hubu jo?" Vykašlala jsem se na čištění zubů a nechala ho tam stát s polootevřenou pusou. Ještě by si tady o mně bůhví co mysleli. To fakt nemám za potřebí. Já ne. Ve stanu už čekala nedočkavá Nicol. Převlékla jsem se do pyžama a lehla do postele. "Tak povídej." Byla zvědavá. "Ježiš nic se nedělo. Jen jsme tam tak seděli a povídali si." Smála jsem se. Nicol je bezva. Dokáže mi zvednout náladu vždy, když je to potřeba. Opět si povídáme o uplných píčovinách. "No a on mi potom šlápl na nohu. Vážil tak 100 kilo. Myslela jsem, že chcípnu." Vyprávěla mi Nicol historku z jednoho jejího zápasu. Smáli jsme se na celé kolo. "Hej děvčata. To by stačilo. Zalehnout a spát!" Okřikla nás Amber, která šla okolo. "Jasně Amber!" Zakřičeli jsme na jednou a uložili se.
V noci jsem nemohla spát. Kolem stanu se stále proháněli nějaké myši a navíc jsem potřebovala na záchod. "Né." Zaklela jsem si pro sebe. Hrozně nerada chodím takhle v noci. Ne že bych se bála, ale jsem líná. Obula jsem si jen žabky. To byla chyba. Venku byla kosa, jak na Sibiři. Rychle jsem doběhla na záchod. Když jsem se vracela zpátky, někdo proti mně otevřel dveře a já se sesunula k zemi. "No do prdele." Zanadával dotyčný. Podle hlasu jsem usoudila, že to asi nebude holka. Zamžourala jsem na člověka, který mi pomáhal vstát. "Sorry. Nechtěl jsem." Omlouval se. "V pohodě. Snad mám aspoň na zbytek tábora vystaráno." Chytla jsem se za hlavu. Snažila jsem se zaostřit, ale moc to v té tmě nešlo. Nakomec jsem je spatřila. Hnědozelené oči. Eliot. "No hele j-já tak půjdu. Díky za úraz. N-no měj se." Koktala jsem a rychle odešla. Co to bylo? Proč jsem byla tak nervózní? To asi ta rána. Po příchodu jsem rychle zalezla do spacáku a kupodivu rychle usnula.
