Básničky od 5R

Temný les - 3.část

Kámen dopadne hrubě na zem,
pořád nevidíš to slibované ámen,
ohneš tedy svoje břicho,
však je pořád divné ticho.

Krkavec opět odlétl,
svět do tvé mysli nahlédl,
kdy stále prodíráš se lesem,
temným a černým plesem.

„Já tě jen tak neopustím,
do tvé duše temno vpustím,”
leknutím se trhneš,
o jehličnatou zem pomalu drhneš.

Dělá se ti špatně,
vidíš už jen matně,
někdo tě pronásleduje,
v tichu ševelí ohořelé túje.

„Už si jdeš hrát?”
jen na ten hlas srát,
namlouváš si stále,
stojíš jen na mále.

Třískneš sebou až to bolí,
probíhá rozdělování rolí,
a ty už roli máš jasnou,
zjistíš že naděje tvé vyhasnou.

Ty seš tady ta hlavní hračka,
celou „já” to pomalu zmačká,
sedneš si doprostřed jehličí,
přemýšlíš a nad hlavou ti něco zasyčí.

Trhneš sebou jak jen můžeš,
ničemu tím nepomůžeš,
ale k tomu tvému „štěstí”,
udeříš se vlastní pěstí.

„Tak co budem dneska hráti?”
donutilo tě to vstáti,
„Nic nikdy hrát nebudem!”
zahráváš si se svým osudem.

„Tak ty takhle? No tak jo!”
udělalo se ti mdlo,
u srdce začalo tě píchat,
bolest se do tvého tělo snaží vmíchat.

„Buď silná a nedej se.”
dopadla jsi na chladnou zem,
studený vítr tě opět ověje,
tvé city si na prst věje.

Zase ta studená ruka,
do tvých lopatek nejistě ťuká,
ledová jak ledovec,
neviditelný lovec.

Oženeš se za záda,
další do obličeje ti dopadla,
krev z nosu, bolest oka,
„nedělej tu ze mě cvoka!”

Někde východ musí být,
do své kůže začneš rýt,
otočíš se přesně kolem,
pohledem se setkáš s černým polem.