Básničky od 5R

Hrací skříňka

Hubená dívka se kolem osy otáčí,
malé šatky za sebou vláčí,
pod ohlušujícím tónem hudby,
vrážející do zad kudly...

Dívka v černém, černé vlasy,
velké černé řasy,
kdy z pod pramene čouhá,
po smrti jen touha...

Otáčí se dále,
hudba jen na mále,
falešné tóny vydává,
hudba to křiklavá...

Sedíš, věnuješ ji své pohledy,
ignoruješ opilé sousedy,
sedíš v tichu, sedíš v noci,
takhle sedí snad jen cvoci...

Panenka otáčí se stále,
černota jejíž vlasů jen na mále,
oči zrudnou jako mák,
ve vzduchu se objeví známý ti znak...

Bleší trhy, to je terno,
v místnosti je zvláště černo,
oči panenky svítí jako hvězdy na obloze,
sedíš ve velmi nepříjemné poloze...

Velké ticho, pískání v uších,
občas slyšíš třepot křídel muších,
ale skříňka nepřestává,
skřípavé tóny vydává...

Bojíš se, zima ti objímá krk,
svůj stín na tebe hází smrk,
panenka se zastaví,
čistým hláskem vypráví:

„Špatná skříňka, špatný pokoj,
tak se s tím klidně spokoj...”
otáčí se dále a dále,
jako na pohřebním bále...

Zvedneš se ze židle,
nohy ztuhlé jak na povidlech,
odkráčíš ke dveřím,
zvuku osudnému nevěříš...

Někdo zamknul tě ve vlastním pokoji,
něco za tvými zády trpělivě postojí,
otočíš se bleskem, hromem,
„schovej se před celým domem...”

Malá panenka, co tančila na skříňce,
měla nehet velký jako mince,
o stopu, dvě vyšší jak ty sama,
zběsile mávne rukama...

Podkosí ti nohy,
nemáš na ní vlohy,
v šoku velkém pořád jsi,
otočíš se proti zdi...

„Tady není úniku,
nedělej tu paniku...”
s klidem, chladem přednese,
tónům hrůzu ještě přinese...

Skříňka stále vesele hraje,
trpělivost panenky už zřejmě taje,
oči červené jak máky,
zabily by i velké ptáky...

Nakloní se k tobě,
tolik zla a temna v sobě,
oči velké jako měsíc,
tvoji chytrou mysl děsíc...

Otevře je dokořán,
koutek oka není dochován,
začínáš slepnout,
na lopatky si lehnout...

Nic jiného už nevidíš,
mouše malé závidíš,
jen rudá barva - nic jiného,
ani kousek světla bílého...

From: Robin †