Život vlkodlaka

5.kapitola

Ený pohled

Ráno jsem vstala vyspaná do růžova. Vstala jsem s pyžamem a šla si udělat snídani. Což byl zeleninový salát. Dneska jsem měla náladu si zacvičit. Doploužila jsem se do pokoje a vzala si na sebe legíny, tílko a moje nové běžecké botky. Vlasy jsem si dala do vysokého ohonu. Vzala jsem si do ruky mobil a sluchátka do uší. Běžela jsem dlouhou trasou přes pěší zonu. Běžela jsem po rovince a uviděla útulek. Ten tu nikdy nebyl řekla jsem si. Přiběhla jsem k němu. Nějaká starší paní stála venku s nějakým malým jezevčíkem. 

Zeptala jsem se paní: ,, Dobrý den máte tady nějaká zvířátka? Miluju zvířátka ale mamka mi ho nechce dovolit..'' Paní se na mě zamyšleně podívala ale nakonec řekla: ,, Ahoj máme tady už jen pár koček a asi 5 pejsků chceš se jít podívat se mnou?'' Ihned jsem příkývla k souhlasu a usmála se. Následovala jsem paní do budovy. Procházeli jsme klecemi a já se koukala na pejsky kteří byli tak krásný že bych si je všechny vzala. Ale bohužel jsem nemohla. 

Nakonec jsme došli do vetší místnosti kde se válelo asi 4 koťátka a 3 dospělé kočky. Jedna mě hned zaujala byla černá s bílou přední tlapkou a žlutýma očima. Optala jsem paní: ,,Co by jste chtěla za tuhle kočičku?''  S úsměvem na rtech odpověděla: ,, Že to jsi ty a vidím že máš vážně ráda zvířata tak ti ji dám zadarmo..''  Spadla mi brada snad až na zem začala jsem děkovat. Paní se jen na mě usmívala. ,, Mohla bych sem přijít zítra pro tu kočičku jestli mi to mamka dovolí,'' vzdychal jsem. ,, Dobře očekávám tě zítra.'' Rozloučila jsem se a utíkala zpátky domů.

Doma:

Přiběhla jsem domů nejrychleji jak jsem to dokázala. Ani jsem si nezula boty a utíkala do kuchyně z domněním že tam bude mamka. Jo byla tam přišla jsem k ni. ,, Mami... Víš jak jsem si přála to zvířátko tak jsem si vybrala kočičku. Mami prosím.'' Máma se na mě podívala se smutným úsměvem a řekla: ,, Ach zlato.. Mám pro tebe novinku posaď se.'' Hned jsem zaregistrovala že se vyhýbá tématu '' domácí mazlíček'' ale i přes to jsem se prosadila. ,, Víš broučku jak jsme se měli stěhovat až v srpnu? Tak se budeme stěhovat už na začátku prázdnin..'' V hlavě mi prolítla myšlenka to nemyslí vážně.. ,, Mami řekni že to je vtip.. Vždyť víš že to tu nemůžu jen tak odejít mám tu kamarády!'' Prostě jsem se otočila a běžela do pokoje. Snažila jsem se udržet slzy ale malý potuček slz. 

Mamka asi pochopila že chci být sama. To brečení mě dost unavilo tak jsem usnula. Probudila jsem do černé tmy. Mobil byl rozsvícený a velkými číslicemi bylo napsáno 21:22. Zakručelo mi v břiše tak jsem se odhodlala jít dolu se najíst. Na lince byla připravená večeře s lístečkem: Pro Aničku... Všechno jsem snědla a vydala se ke koupelně, tam jsem se osprchovala a vyčistila zuby. Šla jsem si zase lehnout. Vzala jsem mobil do rukou a podívala se na sociální sítě. Nic nového. Pustila jsem si potichu písničky a vypnula mobil a snažila se dostat do říše snů. 

Pondělní ráno kdo je vymyslel? Nějakej idiot ne? Probudila jsem se do krásného dne když jsem si uvědomila že se máme stěhovat. Vstala jsem z té nejlepší postele a šla se podívat do zrcadla a zhodnotila svůj vzhled. Strašný jako každé ráno. Vyžehlila jsem si vlasy, namalovala se a loudavými krůčky zdolávala schody. Cerealie na mě koukali už ze skřínky a mlíko v ledničce taky. Vydala jsem se do školy jak jinak než autobusem. Měla bych začít chodit pěšky vždyť to není tak daleko pomyslela jsem si ale moje svědomí se hned ozvalo mohla by jsi chodit pěšky do školy ale tobě se nechce brzo vstávat. No ale jednou bych to mohla zvládnout když už se za chvíli stěhujeme. Holky nastoupily o dvě zastávky dál. 

Hned jak si mě všimli tak poznali že mi něco je. Nikol se mě hned ptala:,, Copak je? Vypadáš sklesle a kysele.'' Potichu jsem se zasmála ale hned mě úsměv přešel když jsem si uvědomila že už jenom měsíc a budu bez nich. Celou cestu až ke škole jsem jim říkala o včerejšku. Ony se jen nestačili divit. Celý den byl smutný ale řekli jsme si že uděláme pořádnou rozlučkovou párty a že teď nemá cenu být nešťastný. 

Doma se toho taky moc nedělo s mámkou jsem se ani moc nebavila a spíš jsem byla zalezlá v pokoji a přemýšlela. Co když si nenajdu kamarádky? Co když ten její přítel bude hnusný a starý? A ten jeho syn jenom namachrovanej debílek? Podívám se na mobil na čas 17:14 přemýšlím jestli se nepujdu provětrat hlavu. Šla jsem dolu po schodech řekla jsem mamce že jdu ven a vzala jsem si svojí černou mikinu a černé Vansky. Nasadila jsem si kapuci a šla jsem na svoje oblíbené místo- menší stáj s koňmi. Zavolala jsem mé další kamarádce Vikče která je dcera majitele a vlastník koně jménem Loty.

Stáje byli klidné místečko. Měla jsem to tam ráda. Hlavně koně který tu je asi rok. Občas jsem s ním dělala práci ze země a pak si zajezdila. Jmenoval se Loty. Nejprve jsem se vydala za ním do boxu kde na mě koukal se svojí zrzavou srstí a černou hřívou a s tima nejkrásnějšíma koňskýma očima. Pohladila jsem ho mezi kukadly. V sedlárně jsem si vypujčila lonž,sedlo,podsedlovku, čištění, uzdečku i s  lonžovacím bičíkem. Nejprve jsem ho vyčistila a pak ho osedlala a s bičíkem a lonží v ruce jsem odešla na jízdárnu. K mému udívu tu nikdo nebyl tím líp pro mě. Natáhla jsem lonž asi na 2-3 metry a odstoupila. 

Moje ruka udělala první krok a to bylo lehké švihnutí za zadkem Loty.  Ten se dal do pohybu první v kroku moje ruka s bičíkem švihla znova o trochu více a kůň se dal do klusu a asi za necelých 10 minut byl už ve cvalu. Bylo užasné koukat na to velké zvíře. Pomalu jsem ho zastavovala až se zastavil uplně. Chvíli jsem s ním chodila po jízdárně. Pak sem mu odepnula lonž a uvolnila třmeny a vyhoupla se do sedla. Párkrát jsem si objela s ním jízdárnu. Když jsem ho vedla zpátky do boxu tak jsem si všimla že tu přibyl kůň. V boxe jsem odsedlala a vysušila do sucha a věci odnesla do sedlárny a našla jsem tam cukříky a jablíčka hned jsem si od každého vzala tři. Lotymu jsem dala jablíčko a cukřík a chvíli se s ním pomazlila a šla za novým přírustkem. Na destičce na dveřích boxu měl napsáno: Salvator. Pohladila jsem ho přes mříže a dala mu to stejné co Lotymu. Teď si asi řikáte ale vždyť máš ještě jeden cukr a jablko tak ano jsou pro mě. 

Šla jsem domu zase s úžasnou vůní za mnou. Domů jsem přišla chvíli o osmé. Koupelna byla první místo kam jsem zašla. Pak do kuchyně na pozdní večeři. Mamka ležela na gauči a měla puštěnou televizi. ,,Ani pojď jsem prosím,'' zavolala na mě mamka. Přišla jsem do obýváku a mamka hned začala: ,, Víš přemýšlela jsem a to koťátko si mužeš vzít.'' V ten moment jsem asi ohluchla. Podívala jsem se na mamku a ta se jen usmívala. Hned jak jsem si uvědomila že JÁ BUDU MÍT KOŤÁTKO! Jsem skočila na mamku a objímala ji. Mamka mi přidušeně řekla jen: ,, Ale budeš se o ní starat a pusť mě nemužu dýchat.'' Hned jsem ji pustila. ,,Dobrou mami.'' Šla jsem se ještě navečeřet a spát. 

Tak další kapitola po velikánské pauze! PS: 1261 slov :O