Život vlkodlaka

6. Kapitola

Půlka června:

No určitě se ptáte co se dělo celou tu dobu co jsem se vám neozvala. Prakticky se nic nedělo s holkama jsme si užívali. Teď je 15. června a už jenom pár dní a odjíždíme. Cože? Já vám ani neřekla kde bydlíme? Tak to napravím teď už od dětství bydlíme v Edinburghu a na začátku prázdnin budu bydlet v Londýně. No dneska je pátek a budu spát u Kláry ale budou tam i holky. 

U Kláry si pouštíme písničky a přemýšlíme jakej filmík si pustíme večer. Víte co našla Nikol v mrážáku?! Ano zmrzlinu! Milujeme zmrzlinu! Večer jsme se koukali film za filmem až nakonec bylo něco po druhé hodině ranní. 

Sobotní ráno se nám vubec nechtělo vstávat. Klářini rodiče byli zrovna na pracovní cestě takže jsme měli celej barák pro sebe. Jako první jsem se probudila já, u Kláry to znám jako svoje boty tak mě napadlo že bych mohla udělat snídani. Udělala jsem palačínky s jahůdkami.

Odpoledne jsem šla domů. Otevřela jsem dveře a zakřičela jsem: ,, Mami jsem doma!'' Slyšela jsem pokládání talíří a spolu s hlukem se ozvala mamka: ,, V kuchyni! '' Pomalým krokem jsem se vydala ke kuchyni kde jsem viděla jak mamka nabírá mně a sobě polívku. Kuřecí vývar mňam řekla jsem si. Posadila jsem se ke stolu a hned na to se ke mně otočila mamka s úsměvem a ptala se mě: ,, Tak co jste dělali u Kláry? A jak bylo?'' Zasmála jsem se tolik otázek. Všechno jsem ji vyprávěla co jsme včera dělali docela jsem se i zasmáli.

Dojedli jsme a já řekla mamce že pujdu už do pokoje. V pokoji jsem si sedla na svojí milovanou postýlku a vzala si notebook který jsem následně otevřela. V hlavě se mi promíchli dvě myšlenky první byla že bych si měla začít balit a druhá že bych mohla jít se podívat do toho útulku. Pustila jsem si film LOL. Když film skončil tak jsem se šla převlíct do běžeckého a šla říct mamce že jdu se podívat po té kočičce do místního útulku.

Vyběhla jsem z domu a pustila si do sluchátek písničku. Dneska jsem běžela druhou stranou a taky delší cestou. Moje nohy mě nesly po stezce pro chodce zrovna jsem běžela po hrázi přehrady a koukala se na odrážející odraz ve vodě. A v ten moment jsem cítila jsem náraz a následující pád na asfalt. Když už jsem ležela na zemi tak mi spadly sluchátka. Podívala jsem se na toho kdo mě schodil byl to kluk asi o rok starší než já s černými vlasami a křišťálovýma očima. Hned jak si všimnul že se na něho koukám tak se usmál a zeptal se mě: ,, Není ti nic? Moc se omlouvám nedával jsem pozor na cestu.'' Zasmála jsem se: ,, Ne nic mi není. Dobrý. I já se omlouvám taky jsem nedávala pozor.''

,, Co tu dělá taková kráska sama?'' ,, No zrovna jsem běhala,'' zasmála jsem a on se mnou.Zjistila jsem že se jmenuje Luke a je mu 17. Chvíli jsme se bavili a vyměnili na sebe facebook. Běžela jsem dál k útulku. 

Po cestě domů jsem nesla tu chlupaťoučkou kouličku. Krásného kocourka.  Přemýšlela jsem jak ho pojmenuju a vybrala jsem si Rafael. Ukázala jsem ho mamce a ta si ho hned vzala do náruče a on začal příst. Strašně jsem se rozesmála když jsem si uvědomila že pro něj nemám věci. Mamka jsem zvedla obočí tak jsem jí vysvětlila proč se tak směju a taky se rozesmála. Do ruky mi dala tisícovku a řekla ať toho nakoupím víc a koupím mu pelíšek. 

Domov. Sladký domov. Přišla jsem jako stromeček. Ozdobena taškami. Vybalila jsem všechny věci do pokoje. To klubíčko chlupu za mnou utíkalo ke schodům. Zvedla jsem ho do náruče a odnesla ho pelíšku s jednorožcema. Ne nevadí mi že je to kocour. Ten pelech byl prostě pěknej. Osprchovala jsem se a udělala hygienu a šla do postele. Vzala jsem mobil do ruky a zatoulala na facebook žádost o přátelství od Luke Taylor. Podívala jsem se na fotky abych se ujistila že to je on a byl přijala jsem žádost a hned mi přišla zpráva.

Luke: Ahoj, už jsem se lekl že mi to nepříjmeš :D

Ený: Ahoj, neboj to bych neudělala :D

Psali jsme si asi do dvou do rána a pak šli spát.