Bad Baby Boy

5.

Taehyung 

Byla tma. Seděl  jsem na posteli a díval se ven z okna. Na tvářích jsem měl už zaschlé slzy. Když tak přemýšlím, vlastně to tak bylo vždycky. Kdykoliv jsem někomu pomohl, nedopadlo to dobře.

Z mého přemýšlení mě vytrhl zvuk bouřky a následný zvuk otvírajících se dveří. 

Stál v nich Jungkook. Přísel pomalu ke mě. Když uděřil hrom Celý sebou cuknul a natiskl se ke mě. 

"Jungkookíe... Ty se bojíš?" Kookie přikývl.

"Můžes spát dneska u mě." Pousmál jsem se a pohladil ho po vláskách.

"Proč jsi pořád tak hodný?" Zvedl ke mě najednou pohled.

"Protože chci. Myslím si...že si to zasloužíš.." 

"Asi těžko. Jsem přece spratek." Zamručí.

"Tohle o sobě neříkej. Každý ti to říká, ale kolik lidi se tě zeptalo, proč se jako spratek chováš? Kdo se zajímal nebo se ti snažil pomoct?" 

"....n..nikdo.." Sklopil pohled. Věděl jsem to. 
Přitáhl jsem si ho blíž a pevně ho stiskl v objetí. 

"Zítra si udělám den jen pro tebe.. můžeš mi říct všechno.. ale jen pokud sám chceš." Nabídl jsem a Kookie se na mě podíval.

"A.. nebudeš se mi posmívat? Jsi první kdo tohle řekl...já...nevěřím, že by se o mě někdo zajímal!" Na jeho tvářích se objevily první slzičky. Ihned jsem je utřel a dal mu pusinku do vlasů.

"Tak já tu budu. A budu tě přesvědčovat tak dlouho, dokud tomu neuvěříš. Nevěřím, že jsi špatný kluk. Jsi jen kluk, kterému se stalo hodně špatných věcí. Chápu, že né vždycky máš na výběr, jak se chovat. A taky chápu, jaký to je... Když křičíš o pomoc, ale nikdo si tě nevšímá. Nikdo tě nešlyší. Já tě vyslechnu.."

Kookie mě pevně zmáčkl v objetí a už byl potichu. Po nějaké době usnul a já ho položil vedle sebe. Vypadal tak klidně a nevinně. Oba jsem nás přikryl a dal mu do ruky svého plyšového medvídka, kterého mám už od mala. Oba jsem je obejmul a vydal se do říše snů.