1.

3.4K 302 6
                                    

To, že někomu pomůžete neznamená, že i on udělá to samé...

Taehyung

A je to tu! Dneska je den D!

Nasednu do svého auta a jedu do místního dětského domova.

Byl jsem tam před měsícem a vše vypadalo nějak takto...

"Máme tu hodně dětí, o jejichž rodičích nic nevíme. Nebo zemřeli." Usmála se na mě milá paní a vede mě pomalu ven na hřiště. Tolik dětí, které potřebují domov.. Chtělo se mi plakat...

Rozhlížel jsem se. Dost dětí ke mě přiběhlo a já si s nimi hrál.

~o hodinu později~
"Víte, které by jste si chtěl vzít do péče?" Přišla ke mě znovu ta paní a já se podíval na malého klučinu  který seděl naproti mě a hráli jsme si. "N..no...asi an-" Nestačil jsem doříct větu."

"Teď jsem na houpačce já!" Uslyšel jsem hlas. Tak hezký hlásek. Musel jsem se za hlasem otočit. Patřil klukovi, který seděl na houpačce v černo-červeném roztrhaném svetru a černých kalhotách. Má havraní vlásky a vypadá celkem nevinně.

Alespoň jsem si to myslel.

Kluk za ním toho drobečka z houpačky schodil. "Teď je řada na mě Jungkooku!" Zavrčel a Jungkook...tak se tedy jmenuje.. Zvedl se a kluka z houpačky schodil. Kdyby jen to. Začal ho bít.

Byly to dětské rány, ale i tak. Zvedl jsem se a doběhl k nim. Chytl jsem Jungkooka a odtrhl ho od oběti pod ním. Posadil jsem si ho na klín. Chlapec na mě jen zmateně koukal, ale potom se začal bránit. "Nech mě!" Vykřikl.

V tu chvíli jsem si všiml, že má v jazyku piercing.

Cože?! Kolik mu je?!

Chytil jsem ho a objal. "Tohle se nedělá Jungkookie.." Zakňučím a pustím ho. "Chtěl bys mít domov?" Podíval jsem se na něj. "Uhm... Jo"  Odpověděl a měl jsem hned jasno. Ještě ten den jsem to s paní domluvil. Varovala mě. Vymlouvala mi to. Ale já se nedal.

Dnes si pro něj jedu. Jmenuje se Jeon Jungkook. Je mu 14 let. O jeho rodičích se nic neví.

Dám mu domov...

A lásku...

A rodinu!

Bad Baby BoyKde žijí příběhy. Začni objevovat