Bad Baby Boy

3.

Občas je ale těžké přijít na to, co dotyčnému je. Obzvlášť, když si kolem sebe staví pomyslnou hradbu, aby nikdo nemohl vniknout do jeho duše a odhalit co ho trápí.

Taehyung

Dojel jsem na policejní stanici a vešel dovnitř. Kook tam seděl, bez sebemenšího náznaku lítosti. Vše jsem s nimi vyřídil a odtáhl Kooka do auta.

Celou cestu bylo ticho.
Doma jsem si sesl na gauč a dal si obličej do dlaní. "Nic mi k tomu nepovíš?" Hlesl jsem.

"A co jako chceš slyšet." Zavrčel a sedl si taky.

"Pokud ti tu něco chybí... Tak to nakoupíme. Krást přece není řešení..."
Podíval jsem se na něj a Kookie se zvedl.

"Přestaň mi tu dávat kázání blbečku! Nejsi pro mě nic a nejsi můj rodič! Pokud jsi chtěl domácího mazlíčka pořiď si psa!" Vykřikl.

Nikdy jsem nevěřil tomu, že zvýším hlas na dítě. Ale stalo se..

"A dost!" Bouchl jsem pěstí do stolu.
"Jdi do svého pokoje! Pokud si myslíš, že se máš špatně tak...Prostě táhni!" Vykřikl jsem a do očí se mi nahrnuly slzy.

"Nikdy jsem neměl rodinu stejně jako ty! V dětství jsem byl u tety která mě mlátila! Zažil jsem si toho hodně! Jediný co jsem chtěl, je dát ti domov a lásku! Když o ni nestojíš tak...vypadni!!" Chytil jsem ho za ruku a vyhodil ven za dveře.

Ticho...

Najednou to bylo takový ticho...

Začal jsem si uvědomovat, co se právě stalo. Nezvládl jsem to? Složil jsem se?...

Lehnul jsem si na gauč ubrečenej a hned jsem usnul.

~~~~~~~~~~~~
Probudily mě zvuky z venčí. Kapičky deště... Déšť?

Prudce jsem se posadil. Kookie?!

Vylítl jsem z gauče. Jak jsem mohl?!

Byla slyšet i bouřka. Určitě se někde schoval.. Určitě...

Hodil jsem na sebe nepromokavou teplou bundu a vyběhl jsem ven ho hledat.

Hledal jsem hodinu, ale nic.

Volal jsem... Ale furt nic.

Byla už tma a déšť pořád zesiloval. Neviděl jsem pořádně na cestu. Procházel jsem parkem a křičel jeho jméno, když v tom jsem o něco zakopl a spadl jsem na zem.

Co to bylo?!