Jenom můj [YAOI]

~ 8 ~ Miluju tě ~ 8 ~

~ Fuuu, tenhle víkend vydávám jako blázen :D Doufám, že se vám nová část bude líbit a příště už tam bude trochu toho yaoi :D ~

,,Chutnalo?" zeptal jsem se, když jsem potěšeně sledoval, jak Hinata bez problémů spořádal i poslední kousek topinky. Ještě s plnou pusou prudce zakýval hlavou a spokojeně se usmíval. Jako vždy mě pohled na něj, usmívajícího se, hřál u srdce. 

Jestli tohle není láska, tak už nevím. Proč si to nepřiznat? Sám sobě říct, že jsem se zamiloval do kluka, kterého jsem zpočátku nedokázal vystát, dokud nebylo zapotřebí, abych si na něj zvykl, protože jsme nastoupili na stejnou vyšší střední, bylo poměrně složité, ale ještě se to dalo zvládnout. Horší to bude, až to budu muset říct Hinatovi z očí do očí. A že já budu muset. Potřebuji, aby to věděl, nehledě na následky. 

S lehkým zatřesením hlavy jsem se vrátil myšlenkami zpátky do reality, vstal ze židle, vzal oba talíře s příbory, které byly na stole a odnesl je do dřezu s tím, že ho umyju potom. Pohlédl jsem do okna a zjistil, že už je venku docela velká tma a déšť stále neustal. Následně jsem pohlédl na nástěnné hodiny a usoudil, že ještě není tak pozdě na to, abychom šli spát. 

Otočil jsem se zpátky k Hinatovi, který stále seděl na židli a trpělivě vyčkával. 

,,Chceš si třeba ještě zahrát nějakou hru? Mám v pokoji herní konzoli. Je ještě brzo na to, aby jsme šli spát." zeptal jsem se ho a udělal krok k němu. 

,,Tak dobře." odpověděl prostě a začal se neohrabaně zvedat ze židle. Samozřejmě, že jsem byl ve vteřině u něj a podepřel ho pod rameny. 

,,Neříkal jsem, ať se nepřemáháš?" zamračil jsem se na něj. Hinata jenom stočil zrak do strany a otráveně zamručel. Nijak jsem si to nebral, jelikož tohle patřilo k jeho běžnému chování. 

Pomalu jsem se rozešel chodbou až k posledním dveřím, jenž jsem otevřel a stiskl vypínač, čímž jsem zapnul světlo. 

Kageyamův pokoj byl docela velký, prostorný a hlavně, čímž se naprosto lišil od toho mého, byl poměrně uklizený a čistý. Pomohl mi dojít až k jeho posteli, kam poté pokynul hlavou, abych si posadil. Nejprve jsem si sedl jenom na kraj, potom jsem se posunul dozadu a zády se opřel o zeď. 

Přímo naproti mně, u protější zdi, byla postavena na televizním stolku malá, ale dostačující televize, vedle které byla postavena právě ona herní konzole. 

Ucítil jsem, jak se vedle mě prohnula matrace, když si Kageyama sedal vedle mě. V rukách držel dva ovladače a jeden z nich mi podával. 

,,Díky." poděkoval jsem a upřel pohled na televizi, kterou mezitím zapnul. 

Nechal jsem v konzoli hru, která tam byla. Byla to nějaká střílečka, kde bylo možné hrát na týmy, takže jsem ani nemusel přemýšlet, jaké vybrat podmínky hry. Jestliže jsem mohl být s Hinatou, byl jsem s Hinatou. 

Na chvíli jsem ještě stočil pohled k zrzkovi a všiml si, že ho od chladné zdi dělí jenom tenká látka trička. Nespokojeně jsem se zamračil a natáhl se pro jeden z menších polštářků, které jsem měl na posteli. 

,,Předkloň se." poručil jsem z ničeho nic. On se na mě trochu nechápavě podíval, ale udělal to, co jsem řekl. Zastrčil jsem polštář mezi zeď a jeho záda a on se opět narovnal. Hodil po mně trochu překvapený pohled. 

,,Díky." řekl trochu očarovaně a začal se opět soustředit na dění na obrazovce. 

Zase! Opět tu byla ta jeho starostlivost a ten zvláštní majetnický pud vůči mně. Musím se ho na to zeptat. Teď byla příležitost. Ale jak?

Sakra, to jsem zrovna nedomyslel. Ještě chvíli, abych si to promyslel, si to dovolím odkládat, ale potom už to vážně přestanu oddalovat! 

~ ~ ~

,,Kageyamo? Kde jsi!? Jo, vidím tě. Ne, počkej, co to je? Gwaaaaaah, pomoc, něco mě pronásleduje! Kde jsi!? Jak ho mám zabít!? Jo, asi to mám! Tady máš, ty srabe! Hah! Ne. Ne, ne, ne, ne, ne, on je silnější. Kageyamo, on mě zabije! Neeeeee!" zabědoval Hinata, když se na jeho půlce obrazovky objevil velký nápis 'GAME OVER'. 

Musel jsem se zasmát. Tohle prostě bylo až moc roztomilé. Absolutně netušil, jak se to ovládá, i když jsem mu to před startem asi pět minut vysvětloval. 

Hodil po mně dotčený pohled a lehce přivřel víčka. 

,,Čemu se směješ?" zeptal se nebezpečně. Jenomže když to říkal zrovna on, malý roztomilý zrzek oblečený do volného oblečení, ztratilo to úplně všechen důraz. 

Znovu jsem propukl v smích a přestal dávat pozor na hru, takže se i na mé polovině obrazovky objevil nápis 'GAME OVER'. 

,,Kageyamoooooo!" zavyl Hinata dotčeně, ale nevydržel to uražení hrát dlouho a krátce se zasmál se mnou.

Kageyama se smál. Smál se tak, aniž by působil tak děsivě, že vám ztuhne krev v žilách. Netušil bych, že se i on dokáže takhle uvolnit. Má nádherný smích...

Teď je ta chvíle. Musím se ho zeptat, i když jsem absolutně nevěděl, jak zformulovat otázku. 

,,Kageyamo?" řekl jsem vážným, trochu nejistým tónem, když smích nás obou utichl a mezi námi se rozhostilo ticho. 

,,Hm?" čekal, až vyslovím to, co mám na srdci. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. 

,,Všiml jsem si... všiml jsem si, že se s tebou poslední dobou něco děje... Myslím, s tvým chováním a přístupem ke mně... dě-... děje se něco?" vysoukal jsem ze sebe a zahleděl se mu hluboko do očí. 

Jeho otázka mi vyrazila dech. Věděl o tom? Když se nad tím zamyslím, bylo to očividné. Měl jsem to tušit. 

Ale co teď? Hinata čeká na mou odpověď. Chci mu říct pravdu. Pravdu o tom, že pro mě znamená všechno. Pravdu o tom, že bych kvůli němu obětoval cokoliv. Pravdu o tom, že už nechci, aby se mu někdy v životě něco stalo. Pravdu o tom, že jsem ochotný pro něj i zemřít. 

Byl jsem připravený. Připravený mu to říct a připravený na následky. Snažil jsem se působit sebevědomě, ale moc se mi to nedařilo. 

,,Hinato, já... m-máš pravdu... už nějakou dobu k tobě cítím něco víc, než jenom přátelství a neumím si vysvětlit to, proč tak najednou, ale nedokážu to ovládat. Ať už dělám, co dělám, nedokážu se toho pocitu zbavit a já... a já se ho vlastně ani nechci zbavit. Jsem rád, že mám někoho jako tebe, protože v tvojí přítomnosti mám pocit, že neexistují žádné starosti. Tvůj smích je něco tak překrásnýho, že si to ani nedokážeš představit. Hinata, já..." odmlčel jsem se, na chvíli sklopil zrak, ale pak mu opět pohlédl do kaštanově hnědých očí "Miluju tě.".