život umělkyně

Toulky Prahou

"Crrrrrrrrrrrrrlllliiiiiiinnkkkkk"
"Doháje! To už je ráno ? Nééé! " zanadávala jsem si celkem nahlas. Rozhrnula jsem tyrkysové závěsy mého okna a sluneční paprsky mne oslepily až překvapivou září na půl osmou ráno. Otevřela jsem svojí skříň a počala hledat co si vezmu na sebe. Většina mých rán bylo,že jsem vzala první tričko a první kalhoty/sukni a šla. Vzhledem k tomu, že jsem nosila basic věci, jen zřídka s popisky - a to už museli být trefné a nebo vyloženě sarkastické.

Když jsem se po neobvykle dlouhé době rozhodla,co si na sebe vezmu,šla jsem do koupelny. Koukala jsem na sebe do zrcadla. Bylo mi 11 let. Můj obličej byl kulatý,mé vlasy hnědé do zrzava a mé oči byly zelenohnědé či hnědozelené. Vyberte si. Nenanášela jsem si make-up ani řasenku, i když mi je teta kupovala se slovy:,,Seš už velká holka, už by ses měla naučit to používat."
Používat jsem to uměla, ale necítila jsem se dobře s řasenkou a velkou náloží pudříku v j 11 letech. Prostě mi to přišlo unáhlené.

K snídani jsem si vzala pouze jablko, protože jsem zase strávila strašně dlouhou dobu přemýšlením. Natočila jsem si čistou vodu do postaršího džbánku. Tak strašně se mi líbily ty modrobílé viktoriánské džbánky. Ten můj měl bohužel ulomenou špičku. Matka ho koupila v bazaru asi 3 roky zpátky,že si ho postaví na knihovnu a dá do něj květiny, ale když jsem jí vysvětlila,že je rozdíl,mezi džbánem a vázou, naštvala se se slovy:,,Dělej si co chceš."

Když jsem došla do školy a sedla jsem si na své obvyklé místo, všimla jsem si, že po mě lidé podivně pokukují. Neměla jsem nejmenší tušení ale i nejmenší zájem, o co jim jde. Sedla jsem si a vytáhla nepopsaný sešit. Vždycky jsem si kupovala DIY sešity,protože víceméně vždy jsem se v hodině nudila a nebavilo mě to. A tak jsem malovala. Od krajinek,stromečků a kytiček po symboly,pyramidy,vesmírné planety,konkrétní lidi a karikatury učitelů, kteří mě v předchozí době vytočily. Měli jsme hodinu historie.
,,Lýdie,co mi můžeš říct o první světové válce?" Zeptala se mě přísná učitelka nevraživě se dívajíc na mé oblečení. Je jasně vidět,že v ohledu módy jsem nezapadla, protože všechny holky nosily třpytkované věci nebo obrázková trička a legíny,zatímco já si na legíny nikdy nepotrpěla a nosila radši kalhoty nebo džíny/sukně.
,,Co já bych vám měla povídat o první světové válce, vy jí máte nastudovanou né já." Odpověděla jsem ledabyle. Ano,nastudovala jsem jí, věděla jsem příčiny i následky, ale neměla jsem náladu opakovat to samé,co jsme probírali minulou hodinu. Navíc ta válka byla dlouhá zamotaná,trojdohody,trojspolky,Amerika,zákopy,rozpad R-U... nenene..bylo toho až moc a já tolik mluvit zvyklá nebyla.
,,Po škole se uvidíme slečno Linnetková." Utnula to přísná,teď už nadbytečně otravná učitelka. Ale tak stejně jsem měla odpoledne volno. Nové přátelé jsem si tu neudělala. Nebyl kdo, nikdo se neměl ke mě a já se neměla k nikomu.

Hodina výtvarkyyy! Hurá !

Měli jsme za úkol namalovat les. Plátno předemnou vonělo novotou a já si zandala sluchátka do uší a zapla zvuky šumění lesů. Začala jsem malovat nanášejíc nejdříve tmavé barvy a poté začala zesvětlovat. Byl to les jako kdybych ležela přímo před ním a dívala se na něj nahoru. Vytipla jsem si perspektivu dobře. Přidala jsem mech,choroše,zvýraznila kůrní odrůstky a malé záhyby větviček pod korunou stromů. Byl to jehličnatý les.
,,Lýdie,to je nádherné dílo." Přišel ke mně pro změnu učitel výtvarné výchovy. "Uvažovala jsi někdy o studiu umění?" Zeptal se mně. Popravdě jsem nad tím už přemýšlela. Nemyslela jsem si,že by mě umění nějak uživilo, ale na druhou stranu mě to bavilo. Strašně moc jsem se do svých kreseb vciťovala a vložila do toho úsilí,které se mi pak splatilo krásnými obrazy,které jsem si vyvěsila do pokoje a nebo odevzdávala ve škole.
,,Ano i ne" odpověděla jsem popravdě:,,Nevím jestli to má nějakou finančně založenou budoucnost a rozhodně si nechci dělat ze záliby povinnost protože by mě to pak mohlo přestat bavit." Zauvažovala jsem nahlas. ,,To máš jistě pravdu, ale zakázky nejsou pořád a většinou na ně dostáváš více času, aby byly pečlivě udělané a s citem. A navíc všechny obrazy co namaluješ ve svém volnu,můžeš prodat za obrovské peníze,protože jejich hodnota obrovská je.." blablabla. Nechtěla jsem to poslouchat. Bylo mi 11 a bylo brzo nad tím uvažovat. Nevěděla jsem ještě co chci a chtěla jsem víc času nad tím přemýšlet. Obraz jsem dokončila a odevzdala. Vzala si věci a opustila třídu.

"Sakra!" Zaúpěla jsem si pro sebe:,,Musím být po škole vlastně." Vždycky, když si vzpomenu na něco nepříjemného, co jsem neudělala, ale musím ještě udělat, automaticky mě to zachmuří. Nepříjemnosti navíc. Kdybych ale mlčela, dostala bych za 5 a učitelka by si myslela že nic nevím. Ale né vždy ten kdo mlčí neví.

Přišla jsem do třídy, ve které jsem k mému překvapení nebyla sama.
,,Ahoj" ozval se vcelku příjemný hlas a já se otočila. U okna stála blondýnka. Neviděla jsem jí do očí, protože vyhlížela ven. Obdivoval jsem lidi, kteří nepotřebovali vidět, kdo vchází, a i tak pozdravili.. ale co kdybych byla třeba učitelka a ona řekla Ahoj a měla by pro...
,,Moc přemýšlíš." Bylo mi řečeno.
To je asi pravda no, ale tak taková už jsem odjakživa byla.
,,Předpokládám,že máš taky problém s učitelkou historie?" Zeptala jsem se milým hlasem ve snaze navázat konverzaci. Tato dívka nevypadala tak zkaženě a zvráceně jako pomlouvačné holky z mé třídy s tričky s glitterama a trapnýma popiskama (pozn.autorky: nemůžu si občas vzpomenout na český překlad,působí na mě půl rok v Anglii, omluvte prosím případné chyby a czenglish)
,,Ani ne, spíš ona se mnou," posmutněla blondýnka. ,,Vždycky má problém s tím,že vím očividně více než ona..ale tak to každý. Takhle si autoritu nezíská. Nejsem za to po škole poprvé, ale nadruhou stranu jí rozumím."
"Wow" řekla jsem jen, protože mě to ohromilo. Občas jsem se cítila stejně, ale zase mě nikdo nebral v potaz tolik, protože mi bylo 11. Blondýnka byla evidentně starší.
,,Kolik ti je?" Zeptala jsem se jí. Ona se afektovaně zasmála. ,,Můj věk není důležitý, ale když to potřebuješ vědět,je mi 14."
Nervozně jsem se zasmála. Nikdy jsem neměla moc možnost mluvit se staršími lidmi. Žádného staršího bratrance ani sourozence jsem neměla, ale tato konverzace mi odhalila světlé stránky tohoto počínání.
,,Půjdem?" Zeptala se mě blondýnka a já přikývla. Též mi přišlo nesmyslné abych tu hodinu seděla vzhledem k tomu, že ani samozná učitelka se nedostavila.

Seděly jsme s blondýnkou, která se mi po chvíli představila jako Eliss, na zídce u Rígráku. Bylo to super. Konečně jsem měla někoho, s kým chodit ven. Své štěstí jsem ale tak moc na jevo dávat nechtěla. Zatím jsem vyhráno neměla.
,,A co tak ráda děláš Eliss?" Zeptala jsem se a vzpomněla si na můj promyšlený seznam ze včerejška.
,,Objevuju Prahu" řekla tajemně a oči se jí zaleskly radostí. Po chvíli si vytáhla krabičku a zapálila si cigarettu. Kouřit ? Ve 14ti ? No to je hnus! Pomyslela jsem si s odporem.
,,Dáš si?" Zeptala se mě s posměškem, protože se mi na tváři nejspíš objevil znechucený výraz nad jejím činěním.
V duchu jsem váhala. Když bych řekla,že ne, možná by se mně vzdala, ale zase nesnášela jsem kouření. I když matka kouřila, byla jsem vždycky rozmrzelá a podněcovala jí aby to típla. Když řeknu,že ano, bude mi důvěřovat ale víc a naše přátelství se prohloubí. A jednu cigarettu obětovat můžu a pak s výmluvou že kouřím příležitostně...ona neví kolik mi je...
,,Zase moc přemýšlíš." Utnula opět tok mých myšlenek Blondýnka a vrazila mi cigarettu do ruky. Tím tak trochu rozhodla za mě. Potáhla jsem si a rozkašlala se. Ne,nebudu kouřit,nikdy. Vrátila jsem jí to a napila se vody. Můj krk se trochu uklidnil a přestala jsem kašlat. Nelíbilo se mi to.
,,Promiň...nechtěla jsem tě nutit do něčeho co nechceš" řekla upřímně Eliss a přívětivě mě poplácala po rameni.
,,To je v pohodě" nahodila jsem jeden z mých vytříbených úsměvů a byla ráda,že mě nijak nesoudila a že nemusím předstírat a dělat něco, co normálně nedělám. Začaly jsme si povídat o Praze a já jí řekla o tom Západu Slunce, který jsem včera tak krásný viděla. Ona řekla,že je spouta míst, o kterých ví, a že by mi ráda některá místa ukázala. S nadšením jsem souhlasila.

Brzy už se ale začalo stmívat a tak mi stihla ukázat jen jedno místo. Vydrápaly jsme se na Vyšehrad a ten výhled a park byl k nezaplacení. Bylo to nádherné a já si okamžitě udělala fotku.  Měla jsem foťák, který jsem ssebou tahala všude, i když na to taky už vypadal. Rozloučila jsem se s Eliss s přislíbením toho,že se zítra sejdeme a prozkoumáme další krásná místa.

Domů jsem se vrátila celá v eufórii a na úkoly se vykašlala míříc rovnou do sprchy. Mezitím se mi ohřívala večeře v mikrovlnce. Uchylovala jsem se často k jídlům, která se strčí do mikrovlnky a jsou za 4 minuty hotová. Praktické,chutné,rychlé. Byla jsem tak unavená,že jsem po večeři okamžitě usnula. Tentorkát velmi šťastná.