Kapitola 5.

345 7 2
                                    

Z pohledu učitele:
Jak jsem napsal Barče pár smsek tak ona potom přišla a zaťukala na dveře mého kabinetu. Nevěděl jsem že za dveřmi bude ona. Myslel jsem si že tam bude Dominika. To je jedna dost otravná holka z oktávy. Pořád se mně snaží sbalit(a není jediná). Na téhle škole jsem druhý den a už mě balí spousta holek. Ale já chci jenom tu jednu jedinou. A tou je Barča. Nevím jestli ona chce mě ale musím to zjistit...když Barča zaťukala šel jsem otevřít s tím,že za dveřmi bude Dominika. Když jsem ty dveře otevřel,povedlo se mi ty dveře otevřít dost prudce a praštil jsem jimi Barču do nosu. Začala jí téct krev a utekla na dívčí záchody. Já jsem se za ní rozběhl a začal jsem se jí omlouvat. Hrozně mě to mrzelo,nechtěl jsem jí ublížit. Jsem hold debil no. Musí jí to hodně bolet chudinku. Potom jsme si ještě chvilku povídali o tom co dělala před dveřmi mého kabinetu,ona řekla že se mně chtěla na něco zeptat. Já jsem jí řekl ať se ptá a ona se zeptala jaké je moje telefonní číslo ale potom mi řekla ať na to zapomenu. Já jsem řekl: "Dobře no". Ona poděkovala a já řekl že nemá zač. Ona se na mne otočila a krásně se na mně usmála. Potom zazvonilo a ona už musela jít na hodinu. Když odcházela řekl jsem jí ahoj a usmál se na ní.
Z pohledu Barči:
Přišla jsem do třídy,měla jsem štěstí učitelka tam ještě nebyla. Ale zato já jsem měla pěkně fialovej nos. Sedla jsem do lavice k Terce a ona se na mně podívala a viděla ten nos.
T: "ty vole Báro,co se ti stalo?"
Já: "Ále ani se neptej".
T: " Ale jen povídej".
Já: "No ráno když jsem vycházela z baraku přišlo mi pár smsek" řekla jsem a dala jí můj telefon. Ona si ty zprávy přečetla a telefon mi vrátila.
T: "A víš kdo to je?"
Já: "Nevím,ale chtěla jsem se zeptat Tomáše na jeho telefonní číslo. Jestli to náhodou nebyl on. No a tak jsem šla k jeho kabinetu,zaťukala a zakoukala se do země. On prudce otevřel dveře a praštil mně do nosu no".
T: "Tak tohle schytá nedovolím aby ti ubližoval". Já jsem se jenom usmála,chtěla jsem něco říct ale už jsem nemohla protože přišla učitelka. Po češtině Terka vyšla ze třídy a měla namířeno do kabinetu pana učitele Svobody. Já jsem šla za ní a když stála před dveřmi zeptala jsem se jí: "Teri prosím řekni mi co chceš dělat". T: "Seřvat ho aby věděl že tobě ubližovat nebude a taky aby si uvědomil co ti způsobil. Máš uplně fialovej nos Báro". Já jsem otevřela pusu že něco řeknu ale nestihla jsem to protože Tomáš otevřel. Podíval se na Terku s úsměvem ale když spatřil že vedle Terky stojím já s fialovým nosem,úsměv mu z tváře hned zmizel. Já jsem se na oba podívala a odešla jsem k dívčím záchodům,vešla dovnitř,opřela jsem se o dveře a poslouchala jsem rozhovor Terky a pana učitele.
Učitel: "Co jsi potřebovala?"
T: "Viděl jste to!?" Dalo by se říct že Terka na něj doslova řvala.
On: "Jo viděl" řekl Tomáš smutným hlasem.
T: "Za to můžete vy! Vy jste jí ublížil! To kvůli vám má fialový nos! Pořiďte si kukátko a pro příště neotevírejte prudce!"
On: "Neřvi na mně prosím. Ano já vím ublížil jsem Barče a moc mně to mrzí. Nevíš kam šla?"
T: "Jo vím. Šla na dívčí záchody ale vy tam radši nechoďte aby z toho nebyl průšvih. Jdu za ní já".
V tu chvíli za mnou Terka přišla a řekla ať jdeme do třídy. Já jsem vstala a šli jsme. Když jsme šli přes chodbu,koukla jsem se na Tomaše a viděla jsem jak na mně smutně kouká. Chtěla jsem na něj koukat dýl ale Terka se na mně otočila a řekla mi ať na něj nekoukám a trochu do mně šťouchla abych šla do třídy. Celý den jsem Tomáše neviděla. Po škole jsem Terce řekla: " Teri jdi a nečekej na mně prosím. Musím si ještě něco zařídit".
T: "Dobře ale jak přijdeš domů tak mi napiš".
Já: " Neboj napíšu" a usmála jsem se.
T: "Ahoj".
Já: "Čau"

Pokračování příště. :)))

Učitel a Já ❤Kde žijí příběhy. Začni objevovat