Učitel a Já ❤

Kapitola 14

Otevřela jsem dveře od ložnice a to co jsem viděla mi vyrazilo dech..... Viděla jsem Tomáše s Terezou jak si to spolu rozdávali. Cítila jsem jak se mi z oči kutálí slzy. Vyběhla jsem z jeho domu a běžela do jednoho lesíka. Ano přesně byl to ten lesík ve kterém jsem se srazila s Kubou. Tam jsem se strašně rozbrečela. Rozhodla jsem se že s Tomem už nebudu a s Terezou se taky bavit nebudu. Věřila jsem jim a oni mi oba podrazili nohy.
Druhý den ve škole jsem byla hrozně smutná a s nikým jsem se nebavila. Nejhorší je že sedím s Terezou a hned první hodinu máme matiku s Tomem. To bude opruz. Zvoní a do třídy přišel Tomáš, jemně se na mě usmál a začal říkat výklad. Já jsem se na něj ani neusmála(však taky proč že jo) ale každou chvilku se koukal na Terezu. Když jsem viděla jak ho Tereza každou chvíli pozoruje tak se mi chtělo brečet. Už jsem to nedala a rozbrečela jsem se. S omluvou jsem odešla na záchod. Za chvilku za mnou přišla Kiki a objala mě. Já: "Kristý já už takhle nemůžu. Už na to nemám".
K: "A co se stalo"?
Já: "No.. včera jsem se šla podívat za Tomem jenže jsem ho načapala jak si to rozdával s Terezou".
K: "No to si děláš prdel".
Já: "Ne nedělám. Kristý co mám dělat? Já Toma nadevše miluju a Terka byla vždy moje nejlepší kamarádka. Nechci ztratit ani jednoho".
K: "Tak si to s Tomem a terezou nejak vyříkej. Buďto jim oběma dej ještě jednu šanci a nebo se vykašli na oba. Ať jsou spolu když spolu spí".
Já: "Když já nevím. Tomovi už se nedá věřit, nemůžu s ním být když mi bude neustále lhát. To já prostě nechci".
K: "Víš co? Teď se vrátíme do třídy budeme dělat jakože nic a potom si to vyříkáš s tomem a terezou. Nebo to mám udělat za tebe"?
Já: "Ne to ne. Já si to s nimi vyříkám a oběma dám ještě šanci. Ale jestli mě zklamou tak už na oba kašlu". A po tomhle jsme odešli do třídy. Jakmile jsme přišli Tom se mě ptal co se stalo že jsem brečela. Odsekla jsem že nic že to nemá řešit. Po matice si mě Tom zavolal do kabinetu,šla jsem.
T: "lásko co se stalo že si plakala"?
Já: "nic,neřeš to". No tak tohle je vrchol, načapám ho jak píchá s Terezou a ještě se mě ptá proč jsem brečela. Po téhle větě se na mě Tom namáčkl a chtěl mě začít líbat. Já jsem ho pevně chytila a odstrčila od sebe. Já: "Prosimtě Tome nech toho. Neustále mi lžeš a podvádíš mě. Myslíš si že je tohle normální? Chováš se jako magor"!! Po tomhle se ke mě opět přiblížil a zašeptal: "Magor co tě hrozně moc miluje". A zase mě chtěl začít líbat. To už jsem nevydržela a vlepila mu facku. Poodstoupil ode mne a chytnul se za tvář. A já jsem spustila: "Jako ty mi lžeš, podvedeš mě s mojí nejlepší kamarádkou, neřekneš mi o tom a pak když to zjistím tak za mnou přijdeš a řekneš promiň miláčku miluju tě a myslíš si že to bude všechno v pohodě? Víš co? Už za mnou nelez a dej mi pokoj"!!! A utekla jsem z jeho kabinetu. Když jsem se vrátila zpátky do třídy, přišla ke mně Tereza. T: "Báro, potřebuju s tebou mluvit". Já: "Jo a o čem? Myslím si že já s tebou nemám o čem mluvit, ty jsi mě jako moje dlouholetá nejlepší kamarádka zradila a dost drsně si mi podrazila nohy a tím naše kamarádství končí. Já jsem ti věřila".
T: "Není to tak jak si myslíš, nech si to vysvětlit". Já:"Terezo, tady není co vysvětlovat. Načapala jsem tě s Tomem v posteli a je to jinak než si myslím? Hele víš co? Jdi si radši za Tomášem a mě nech bejt. Jo a nezapomeň mu zase vlízt do postele, on tě tam určitě rád uvidí". Hodila jsem na ni falešnej úsměv a šla jsem si pro svoje věci. Terezu a Tomáše jsem pustila k vodě, teď už mám jen Kiki a Kubu. Přišla jsem domů a napsala jsem Kiki jestli nechce jít ven. Odepsala mi že jo a zrovna mi začal volat Kuba jestli nechci jít ven. Souhlasila jsem, aspoň jsem měla konečně šanci ty dva seznámit. Kubovi se Týna moc líbila a podle mě on jí taky. Tak si spolu povídali a já jsem si tam najednou připadala jako křen.. tak jsem je oba objala popřála hodně štěstí a šla jsem se projít. Přišla jsem k rybníku a začala jsem přemýšlet. Teď jsem úplně sama, Tereza je s Tomášem, Kiki je s Kubou a já jsem uplně sama. Najednou si vedle mě někdo přisedl. Otočila jsem se a poznala jsem tu tvář. Tvář jeho, toho co tenkrát držel hubu když mě ten hajzl znásilnil. Vím kdo mě znásilnil, Tereza se mi poté svěřila kdo to byl. David, největší děvkař z celé školy. Co jsem slyšela, zavřeli ho na nějakou dobu do lochu. Ale vedle mě seděl Marek, jeho bývalý nejlepší kamarád. Nemám ho ráda. M: Ahoj Báro, co tady děláš sama? Jen ti chci říct, opatruj se a nechoď nikam sama. Já: "Ahoj dobře ale proč?" M: "No, prostě radši sama nikam nechoď". Po těchto slovech mi lípnul pusu na tvář a odešel. Tak jsem to neřešila a seděla jsem tam dál. Neustále jsem na to musela myslet. Proč mi nechtěl říct o co jde a proč nikam nemám chodit sama. Zazvonil mi telefon.. volá mi Tomáš. Ačkoliv nechtěně jsem to zvedla a čekala co z něj vypadne. T: "Ahoj Barunko lásko moje, kde teď jsi prosímtě?"
B: "U Rybníka proč?"
T: " Tak tam na mě počkej, do 5ti minut jsem tam."
Jen jsem řekla že teda ok a zavěsila jsem. Když Tomáš přijel, byla jsem nucena si sednout k němu do auta. Přijeli jsme ke škole a v pračíku před školou seděla Tereza,Kiki, Kuba a Marek. Vystoupila jsem z auta a vůbec nic jsem nechápala. Šla jsem tedy k nim a Tomáš se posadil vedle nich, respektive vedle Terezy, koukla jsem se na ně a chtěla jsem odejít. Ale Marek mě zastavil. Dotáhl mě za ruku zpátky k té partě, podíval se mi do očí a nadechl se že něco řekne. Předběhla jsem ho: "Tak už mi konečně vysvětlíte co se stalo? Proč mě sem náš třídní učitel přivezl? A proč jste tu všichni?." Koukla jsem na Tomáše a bylo vidět že ho mrzí že ho beru jen jako třídního, však taky po tom co mi udělal už ho jinak brát nemohu. Marek se konečně odhodlal.. M: "Víš Báro, mámé problém. Včera jsem se dozvěděl, že David, ten co tě...ehm.. utekl z vězení. A podle toho co mi psal, chce tě znovu, má na tebe hroznej zálusk. Proto jsme tě jsem chtěli pozvat,aby jsme ti to oznámili, Baru máme o tebe strach a proto tě budeme opatrovat, nikdy nebudeš sama.." skončil svůj dialog. A objal mně. Pak přišla Tereza a pevně mě objala taky až jsem se divila. Vymámila jsem se z jejího objetí a spustila jsem: "Super, jste hodní že máte o mě starost ale já nic ani žádnýho ochránce nepotřebuju. Zvládnu to vše sama a i kdyby ne, tak je mi to stejně jedno, teď už mám jen jedno přání"... otočila jsem se a odešla. Jen jsem cítila jak se za mnou Marek rozběhl, ale Tomáš ho zastavil. T: "Marku nech jí být, musí si to srovnat v hlavě, potřebuje teď čas".
-------

Tak nová kapitola je tu... strašně moc se omlouvám že jsem skoro přes 2 roky nic nevydala ale vše se měnilo, stěhovala jsem se z jednoho konce čr do druhého a wattpad jsem si odinstalovala a úplně jsem na něj zapomněla, až teď když kamarádka četla nějaké příběhy, tak jsem si ho stáhla a teď už snad budou častěji. Napište mi prosím nějaký komentík zda se Vám to líbi nebo ne, budu vděčná za všechno. Díky a mějte se ❤🤘 btw. 1348 slov