Učitel a Já ❤

Kapitola 10

Šla jsem normálně kolem rybníka a najednou mě někdo něčím praštil po hlavě. Klesla jsem k zemi. Víc si z toho nepamatuju. Probudila jsem se v nemocnici. Vedle mojí postele bylo spoustu lidí. Jejich obličeje mi byly povědomé ale o koho se jedná to jsem nevěděla. Poté do pokoje přišel nějaký pán v bílém plášti asi doktor. Zavolal si k sobě paní co byla u mojí postele nejblíž a držela mě za ruku. Lidi co zustali v pokoji si se mnou začali povídat. Jsou to celkem milí lidé. Po chvili přišla ta paní co odešla za doktorem. Přišla ke mně,dala mi pusu na čelo a těm lidem řekla že mám ztrátu paměti a že mě ten člověk musel uhodit asi dost. Vůbec jsem nechápala o čem mluví. "Co se stalo? O čem to mluvíte?" zeptala jsem se. Ta paní se na mě otočila a začala mluvit: "Zlatíčko,nějaký hodně zlý člověk tě uhodil do hlavy a potom tě..." paní se rozbrečela. Já: "Co mě?? Co se stalo?"
Paní: "Znásilnil". A rozbrečela se ještě víc. Chtěla jsem tu paní obejmout ale nemohla jsem. Měla jsem v ruce kanylu a kdybych udělala nějaký velký pohyb kanyla by se vytrhla. Do pokoje přišla sestřička a řekla že návštěvy jsou u konce. Lidi odešli. Sestřička mě zkontrolovala a chtěla odejít ale já jsem jí řekla ať se posadí ona to udělala. "Kdo byli ti lidi?" zeptala jsem se. Sestřička začala mluvit: "No ta paní co brečela byla tvoje mamka. Ten vysoký pán s hnědými krátkými vlasy byl tvůj taťka. Ta holka s hnědými dlouhými vlasy byla tvoje sestra. Ještě něco?" Ta sestřička je milá. Já: "Nene děkuju".
Sestřička: "Nemáš zač". A odešla. Já jsem se snažila usnout ale nešlo mi to. Tak jsem ležela a koukala do stropu a přemýšlela o všem možném(ale ono to přemýšlet moc nešlo když jsem ztratila paměť). Když sestřička odešla bylo čtvrt na devět. Já jsem usla někdy kolem půlnoci. Ale moc jsem se nevyspala protože každou chvíli na pokoj chodila sestra mě zkontrolovat. Když jsem se ráno probudila(bylo asi osm)v pokoji byla ta paní myslím že mamka. Když viděla že jsem vzhůru řekla: "Dobré ráno". Já: "Dobré mami".
Mamka: "Tobě už se vrátila paměť nebo jak víš že jsem tvoje mamka?? Včera jsi nevěděla kdo jsem?"
Já: "Sestřička mi řekla že si moje mamka".
M: "Aha". Usmála se.
Já: "Jak dlouho tu jsi mami?"
M: "No od šesti".
Já: "Aha".
Chvíli jsme si s mamkou povídali(říkala mi o všech členech rodiny a mých kamarádkách a popisovala je) a potom mamka musela odejít. Myslím že paměť se mi pomalu začíná vracet...
Z pohledu učitele:
Barunka dneska nebyla ve škole což je docela divný protože Barča školu nevynechává. Po hodině jsem se zeptal Terky jestli neví co je s Barčou. Nevěděla. Po škole jsem šel domů. Vařil jsem si špagety a zazvonil zvonek. Šel jsem otevřít. Za dveřmi byla Terka. Celá se klepala a měla rozmazanou řasenku. Bylo vidět že brečí. Pozval jsem jí dál a zeptal se: "Teri co se stalo?"
T: "Víte Barča..." ztichla.
Já: "Co je s ní?"
T: "Je v nemocnici". Co to Terka dořekla tak se rozbrečela.
Já: "Sakra! Je v pořádku? Co se jí stalo?"
T: "No ona včera byla u nás a potom v sedm šla domů. Šla kolem rybníka a tam jí někdo něčím praštil po hlavě. Byla v bezvědomí a ten člověk jí znásilnil. Volala mi to její mamka".
Já: "Já si toho hajzla najdu a zabiju ho. Nikdo nebude Barunce ubližovat. Jak na tom Barča je?"
T: "No ztratila paměť prý jen dočasně. Má otřes mozku a modřinu na hlavě. To je asi tak všechno".
Já: "Sakra...ale děkuju že jsi mi to řekla".
Terka řekla že nemám zač,potom mi řekla nashledanou a odešla. Když odešla já jsem se málem zhroutil. Celou noc jsem probrečel,mám o Barunku hrozný strach. Chudáček můj. Druhý den ráno jsem měl hrozné kruhy pod očima. Neřešil jsem to a šel jsem do školy. Ve škole nic zajímavého. Přišel jsem domů a přišla mi sms od Terky. "Bára má vážné komplikace a musí na sál. 😭😭"
Řekl jsem si tyvole to je v prd***! Začal jsem se o Barču bát ještě víc.
Chtěl jsem za Barčou jet ale nemohl jsem. Věřím tomu,že je u ní její rodina a docela by se divili co tam dělá její třídní učitel. Vůbec jsem nevěděl co mám dělat. Pokusím se dneska na Barču už tolik nemyslet. Dneska je pátek a Monika se má za 5 dní vrátit. No nic jdu si udělat něco k jídlu. Dělám si tousty a najednou mi zavolala Monika. Zvedl jsem to a náš rozhovor začal.
M: "Ahoj Tomáši musím ti něco říct".
Já: "Copak povídej?
M: "Tome moc mě to mrzí ale musíme se rozejít. Jo a chci ti poděkovat že si mě poslal na dovolenou sem do Londýna. Je tu hezky. A rozejít se musíme proto,že jsem si v Londýně našla přítele. Promiň mrzí mě to ale moje city k tobě už vyprchaly. Promiň".
Já: "Aha no..." dělal jsem naštvanýho ale ve skutečnosti jsem se chtěl radovat.
M: "Prosím netrap se".
Já: "Hele mě neřeš hlavně buď šťastná".
M: "Dobře...Ahoj".
Já jsem řekl čau a Monika to ukončila.
Byl jsem rád za to že ten náš vztah ukončila. Já bych vztah po 4letech nedokázal ukončit. Doufám že s Barčou mi to vydrží dýl. A je to tady zase. Zase myslím na Báru a chce se mi brečet. Chybí mi ty její dotyky,její polibky ona celá mi chybí. Zamyslel jsem se a slyšel jsem zvonek. Chtěl jsem být sám a tak jsem nešel otevřít. Když zvonek zazvonil po páté,vzdal jsem to a šel otevřít. Za dveřmi stála Terka(opět ubrečená). Rukou jsem ukázal ať jde dovnitř. Přišla do kuchyně opřela se o linku a málem se psychycky zhroutila. Zeptal jsem se co se stalo. Ona řekla že jí volala Eliška(Báry mamka),a že říkala že Bára musela na sál kvůli tomu že měla nějaký krvácení do mozku. Rozbrečela se ještě víc. Vstal jsem od stolu,šel k ní a obejmul jí. Vím mám Barunku ale kamarádské objetí přeci nic neznamená. Terka se potřebovala nějak odreagovat a proto jsem řekl zda se nekoukneme na nějaký film. Terka řekla že ne že musí domů. Venku už byla docela tma a nechtěl jsem aby šla sama. Aby se jí náhodou nestalo to samý co Barunce. Doprovodil jsem jí kousek před její barák a zeptal se: "Půjdeš zítra za Barčou?"
T: "Jo proč?"
Já: "To uvidíš zítra. Než za Bárou půjdeš stav se za mnou prosím. A hned jak vyjdeš z vašeho baráku tak mi prosím napiš děkuju".
T: "Dobře napíšu a nashle".
Já jsem řekl ahoj a odešel jsem. Přišel jsem domů,vzal jsem si tousty a šel do ložnice. Pustil jsem si na notebooku písničky a projel facebook. Projížděl jsem si profil Barči a najednou jsem narazil na jeden screen který měla ona na stránce. Přidal to tam nějakej kluk...přečetl jsem si to a ten kluk jménem Marek(kluk co to tam přidal) si psal s nějakým Davidem.
D: "Čus kámo, já jsem ve středu u rybníka praštil tu kočku Barboru basebalovou pálkou po hlavě a potom jí znásilnil 😊 užil jsem si to 😊
M: " Tywole Davide jseš normální!? Co ti udělala!? Chápeš to že kvůli tobě je Bára v nemocnici!? Může umřít kvůli tobě ty kreténe!!!
D: "No jsem normální :) Nechtěla se se mnou vyspat Kur*a jedna! Tak ať užil jsem si s ní a už je mi u prdele...
M: "Ty jseš vážně kretén Davide!!
Zděsil jsem se. Napsal jsem Terce: "Ahoj Teri prosímtě...ví policie o tom znásilnění Báry?"
T: "No ví ale nic s tím nedělají protože Barča tomu hajzlovi do obličeje neviděla takže to nemají jak vyřešit".
Já: "No víš já jsem na něco přišel...podívej se na Barči fb...Nějakej Marek tam přidal jeden screen který by nám dost pomohl..."
Po třech minutách mi Terka odepsala: "Jzs :( ja si ten screen ulozim a zitra to ukazu Elisce(Bařiné mamce).
Na to jsem odepsal jenom Oki.
Odhlásil jsem se z fb a šel spát.
Druhý den:
Je sobota 13:25 a přišla mi sms od Terky že vychází z baráku. Vyšel jsem taky ale do květinářství. Koupil jsem tam bílou růži(viz. Media) a šel domů. Po chvilce zazvonila Terka a já jsem šel s růží otevřít. Terka když viděla tu růži tak s trochu začervenala ale asi tušila že to nebude pro ní. "Předpokládám že ta růže je pro Barču. Nebojte dám jí to a Barče řeknu že to je od Vás ale její rodině řeknu že to má ode mne" řekla Terka a zasmála se. Jako by mi četla myšlenky. "Ty mi snad čteš myšlenky. Děkuju" řekl jsem. Terka ode mně vzala tu růži a šla do nemocnice.
Z pohledu Terky:
P