Učitel a Já ❤

Kapitola 6.

Když Terka odešla domů,ja jsem se otočila a šla zpátky do školy. Moc se mi za Tomášem nechtělo,ale musela jsem. Nemohla jsem to nechat jen tak. Vždyť Terka kvůli mně seřvala učitele do kterýho jsem se zamilovala. Kdyz jsem přišla k jeho kabinetu tak jsem zaťukala a hned vešla dovnitř(měl otevřené dveře). On seděl u stolu a něco psal. Vypadal smutně. Ani se na mně nepodíval. "Podívejte se na mně prosím" řekla jsem mu. Konečně zvedl hlavu a podíval se na mně. Když mně spatřil,smutný výraz mu hned zmizel.
Chtěl otevřít pusu že něco řekne,ale já jsem byla rychlejší. "Nevadilo by vám kdybych ty dveře zavřela?"
On: "Nevadilo" a usmál se.
Já jsem tedy přišla ke dveřím a zavřela jsem je. Cítila jsem,jak se na mě Tomáš díval. Otočila jsem se od dveří a pomalými kroky šla k němu. Byla jsem kousek před ním a on vstal od stolu a šel ke mně. Kousek přede mnou se zastavil a zeptal se: "Copak jsi potřebovala nebo proč si sem vlastně přišla Barčo?"
Já: No...víte chtěla bych se vám omluvit".
On: "Aha a zaco prosimtě?"
Já: "No za Terku. Seřvala Vás kvůli mně. Mrzí mně to,omlouvám se za ní".
On: " Prosimtě Barčo,nemáš se za co omlouvat. Zasloužil jsem si to".
Já: "No tak když myslíte". A usmála jsem se.
Já: "No tak to by bylo asi tak všechno co jsem Vám chtěla říct. Promiňte už musím jít".
On: " Fajn jdi".
Já jsem tedy vyšla ke dveřím. Když jsem byla skoro u dveří,Tomáš mě chytil za ruku a jak mě chytil za ruku,tak to se mnou trochu škublo do strany a já jsem se zády opřela o zeď. On naklonil hlavu a políbil mě. Poté se odtáhl a podíval se na mě pohledem který říkal: Můžu v tom pokračovat?
Já jsem radši nic neříkala a přitáhla si ho k sobě. Začala jsem ho líbat a on se hned přidal. Chvilku jsme se líbali ale potom jsem se já odtáhla a koukala se do země. On se na mně podíval a začal mluvit: "Já jsem takovej vůl. Mám přítelkyni a tímhle jsem jí vlastně podvedl. Promiň,ale tobě prostě nešlo odolat". Tak tohle mě dost překvapilo,vůbec jsem nevěděla co na to mám říct a tak jsem pořád koukala do země...
Z pohledu Tomáše:
Když Barča byla u dveří,rychle jsem přišel k ní a chytil jí za ruku. S ní to škublo a o to mi právě šlo. Opřela se zády o zeď,já jsem naklonil hlavu a políbil jí. Potom jsem se na ní podíval pohledem který říkal jestli v tom můžu pokračovat. Musel jsem se na ní tím pohledem podívat. Protože kdybych to neudělal,mohla by mi také vlepit facku a to jsem nechtěl...Barča radši nic neřekla,přitáhla si mně k sobě a začala mně líbat. Hned jsem začal spolupracovat. Musím říct,že umí líbat skvěle. Líp než Monika(moje přítelkyně). Chvilku jsme se líbali,ale Barča se potom odtáhla a její pohled směřoval na zem. Podíval jsem se na ní a až teď mi to došlo. Sakra já mám Moniku a líbám se tady s patnáctiletou žačkou která se mi hrozně líbí. Ale co nadělám...nic.
Řekl jsem jí: "Já jsem takovej vůl. Mám přítelkyni a tímhle jsem jí vlastně podvedl. Promiň,ale tobě prostě nešlo odolat". Popravdě čekal jsem,že mi Barča něco řekne nebo že mi vynadá. Ale to se nestalo. Barča pořád jenom koukala do země. Musel jsem se jí zeptat. Já: "Baru copak je?"
Barča se mi konečně podívala do očí. V těch jejich očích bylo vidět,že se jí chtělo brečet. Nevěděl jsem co mám dělat. A proto jsem jí objal. Potom jsem řekl: "Barčo promiň,měl jsem to říct hned na seznamování".
Ona se mi vytrhla z objetí a běžela z mého kabinetu pryč. Ani se jí nedivím asi jsem jí hodně naštval nebo zklamal.

Další čast je tu :))) Omlouvam se že jsem dýl nic nevydala ale nemám moc času...:)) Tak zatím pa u další kapitoly! :* :)))