Učitel a Já ❤

Kapitola 8.

O měsíc později a z pohledu pana učitele:

Jsem hroznej debil...zamiloval jsem se do holky která o mě nestojí. Teda aspoň podle toho jak se ke mně chová. Je na mě drzá,odmlouvá mi v mých hodinách nedává pozor. Ale já ji chápu. Zlomil jsem jí srdce. Ublížil jsem jí.  Už nevím co mám dělat. Miluju jí ale protože jsem debil tak to prostě nejde jinak než že ona na mě bude navždy naštvaná.  Nechci aby se trápila a už vůbec né kvůli mně. Já vůbec nevím co mám dělat. Asi to nechám být ono se to vyřeší samo.
Jdu do třídy. Prošel jsem kolem dívčích záchodů a slyšel jsem Terku a někoho brečet. Tipuju že to byla Barča. Zastavil jsem se a schoval se za dveře a poslouchal.
T(Terka): "No tak Báro nebreč. Pokud ho miluješ tak za ním jdi a řekni mu to. A nebo za ním jdi a začni ho líbat".
B: "No jasně a skončí to tím že mě odstrčí a řekne že má přítelkyni. Díky ale to fakt nechci".
T: "Sakra Báro! To se kvůli němu budeš pořád trápit!?
B: "Nevím. Ale pochop mě,já Tomáše miluju ale on mě ne".
T: "Já tě chápu ale ty to pochop. Nemůžeš se kvůli němu trápit po celý život".
B: "No asi máš pravdu no".
Potom jsem slyšel kroky tak jsem radši rychle šel do třídy. Když holky přišly,zeptal jsem se kde byly. Oni řekli že byly na záchodě a šli si sednout. V půlce hodiny fyziky jsem měl hrozně divnej pocit. Nevím z čeho a ani proč. Neřešil jsem to a dál vysvětloval látku. Když zazvonilo šel jsem do kabinetu. Cestou jsem prošel kolem skupinky kluků z oktávy(na gymplu 8 třída). Bavili se o Barunce.
Jeden z těch kluků(myslím že Filip) řekl: "Já s ní jdu dneska ven a až se budeme loučit tak Barču začnu líbat".
Další kluk ze skupiny řekl: "Ouu...nezapomeň jí dostat do postele. Přece jenom takovou micinu kdo by v posteli nechtěl". Prošel jsem kolem nich rychlím krokem,nedokázal jsem tohle poslouchat. Na to zapomeňte kluci Barunka je jenom moje a nikdo kromě mě jí líbat nebude pomyslel jsem si. Já fakt nevím co mám dělat...Musím si vybrat buďto Monika nebo Bára. Je to těžký. Ale asi si vyberu Barču. Jo sice je pravda že Monice po 4 letech nemůžu dát konec ale zamiloval jsem se do Barunky. A já nedokážu být s někým koho nemiluju. Dobře zítra se s Monikou rozejdu.
Druhý den odpoledne:
Dneska se mám s Monikou správně rozejít. Ale já to nedokážu. Nedokážu jí po 4 letech opustit. A zrovna mi volá. Zvedl jsem to a co nejpříjemnějším hlasem jsem řekl: "Ahoj Zlatíčko copak?"
M: "Ahoj musím ti něco říct".
Já: "Tak povídej".
M: "Broučku já jsem těhotná" řekla Monika nejšťstnějším hlasem.
Já jsem nevěděl co na to říct a tak jsem jenom mlčel.
M: "Broučku si tam?? Ty nemáš radost?"
Já: "Ale mám radost jen mě to zaskočilo. Jak si to zjistila?"
M: "Chtěla jsem něco zkusit a tak jsem si zašla koupit 2 těhotenské testy. Skusila jsem jeden a byly tam dvě čarky. Řekla jsem si že je to blbost. Ale potom jsem skusila i druhý a tam vyšly zase dvě čarky".
Já už jsem to nedokázal poslouchat a proto jsem řekl: "Promiň už musím končit mám ještě hodně písemek na opravovaní".
M: "Ty se upracuješ...Dobře tak ahoj".
Típl jsem to. Nedokázal jsem to víc poslouchat. Sakra jestli je opravdu těhotná tak je to v pytli. Dneska jsem se s ní měl rozejít. Tohle já nezvládnu. Nezvládnu dát holce se kterou jsem 4 roky a navíc se mnou čeká dítě dát kopačky...Když jsem típl hovor,procházel jsem kolem cestovní kanceláře(obchod kde se prodávájí letenky). V tu chvíli jsem dostal šíleně bláznivej nápad. Vešel jsem dovnitř a koupil letenku do Londýna. Přišel jsem domů a tu letenku jsem dal Monice. Potřeboval jsem se jí zbavit. Ta letenka je na 2 týdny. To mi bude stačit. Monika byla nadšená. Vždy se do Londýna chtěla podívat tak teď má možnost. A nejlepší na tom je,že odlétá už zítra.
O 3 dny později:
Super. Monika odletěla ale Barča. Ta je na mě pořád naštvaná. Ale něco mě napadlo. Zavolal jsem si po škole Terku. Přišla do kabinetu a ptala se: "Tak co jste potřeboval?"
Já: "Tvojí pomoc. Potřebuju aby si odpoledne napsala Barče jestli by o půl 3 nepřišla k rybníku Brčalníku(pozn.autorky: prominte lepší název mě nenapadl). Ale ty tam nechoď. Mám pro Barču překvapení. Potřebuju se jí omluvit,koupil jsem jí puget modrých růží a velkého plyšového medvídka. A byl bych rád kdyby jsi jí o tom co pro ní mám neříkala".

T: "Wow dobře udělám to pro vás ale hlavně pro Barču. Nechci aby se kvůli Vám trápila. Timhle jí uděláte radost".
Já jsem byl nesmírně rád že to Terka pro mě udělá a tak jsem jí řekl: "Vážně?? Teri děkuju moc. Ani nevím jak ti to oplatit". Terka se jenom usmála,řekla mi nashledanou a odešla.
Ve 2 hodiny a z pohledu Barči:
Poslouchala jsem písničky a najednou mi napsala Terka: "Ahoj Báro o půl 3 prosím přijď k Brčálníku".
Já jsem na to hned odepsala: "Dobře budu tam...děje se něco?"
T: "Nene neděje ale chci abys tam byla".
Já: "Ok budu tam".
T: "Dobře...a nezapomeň se hezky oblíct".
Já: "Ok".  Ještě chvíli jsem poslouchala písničky a nějak jsem nezpozorovala kolik je. Podívala jsem se na hodiny a bylo čtvrt na 3. Vypla jsem písničky a šla vybírat oblečení. Terka mi napsala abych se hezky oblíkla tak jsem to chtěla splnit. Nevěděla jsem co na mě chystá. Ale něco jo. Stojím před skříní a vybírám oblečení. Nakonec jsem si vybrala černé džíny,bílé tričko s černým nápisem Love a světle modrou mikynu. Je podzim takže venku ještě není takova zima. Koukla jsem se na hodiny a zjistila jsem že je za 5 minut půl. Vzala jsem si telefon do kapsy,v chodbě jsem si obula boty a vyšla jsem. Přišla jsem na místo přesně o půl a nikdo tam nebyl. Tak jsem si sedla na lavičku a čekala. Po asi dvou minutách mi někdo...

Promiňte za ukončení,ale ten příběh má přes 1000 slov. Taky se chci omluvit za to že dlouho nevyšla kapitola ale není čas.
Doufám že se vám kapitola líbila a co se stalo se dozvíte v příští kapitole.
Zatím ahoj
Ps: Budu se snažit kapitoly vydávat častěji :).