Zkouška andělů

VI.

Tak dnes začíná další část Zkoušky. Tentokrát se musím naučit rozpoznat pocity a úmysly lidí. Bude to fuška, ale doufám, že mi to půjde líp než bojová umění.

Už od včera mě hrozně bolí břicho a nemohl jsem pořádně usnout. Jsem totiž hrozně nervózní z té další části Zkoušky. Dnes jsem si přivstal, abych pozdravil všechny své oblíbené stromy a taky si promluvil s Arturem. Bohužel neměl na nějaké povídání vůbec náladu, takže jsem to vzdal.

*****

Chystám se na první lekci Citu. Samuela mi nadiktovala přesný seznam věcí, které si musím opatřit, takže jsem celý včerejšek strávil hledáním žaludů, dlouhých rovných větví nebo dvou totožných listů. Ale bohužel se mi nepodařilo ty dva stejné listy najít a nalezené větve nejsou úplně rovné.

„Takže drahoušci, vítám vás na první lekci Citu! Doufám, že se vám podaří v této části Zkoušky uspět a že se vám tu také bude líbit."rozezněl se hlas Abigail, naší učitelky pro Cit, po velké místnosti s klenutým stropem. Byla to Hala trpělivosti, neboli Trpilka, jak se jí přezdívalo. Byla vymalovaná čistě bíle, takže se světlo, které sem dopadalo velkými okny, odráželo od stěn a všechny v sále téměř oslepovalo. Jediný anděl, který tu viděl normálně a choval se tu jako doma, byla Abigail, protože v Trpilce vyučovala už přes 6 960 měsíců, neboli, jak vy říkáte, asi 580 let.

Po vřelém uvítání zkontrolovala naše opatřené předměty a pak začala s výkladem o výjímečnosti každého tvora i předmětu na světě. Mluvila tak nadšeně a zapáleně, jak už jsem to dlouho u nikoho neviděl. Na všechny otázky odpovídala bez vytáček, zcela upřímně a s notnou dávkou humoru.

*****

„Filipe?"zaslechl jsem za sebou známý hlas. Byla to Naty.

„Ano?"odpověděl jsem opatrně, protože jsem netušil, co po mě chce.

„Chtěla bych se ti omluvit"řekla nejistě a pak se na chvíli odmlčela.

„A za co jako?"

„No přeci za tu hádku..."řekla trochu zmateně.

„Za jakou? Jo ty myslíš tuhle... To už jsem ti dávno odpustil."zalhal jsem a snažil se vypadat co nejvážněji. Pak už jsem to ale nevydržel a vyprsknul smíchy. Začal jsem se nezřízeně chechtat na celé kolo a po několika okamžicích se ke mě přidala i Naty.

Věděl jsem, že jsme se usmířili.

Tak zase po dlouhé době nová kapitola.

Pardon, zase jsem se trochu víc rozepsala. Ach jo...

Tak snad to nebude vadit☺♥