Život s upíry 2-Ztráta paměti[DOKONČENO]

10.

Viki/Mia
Probudila jsem se s divným pocitem,šla jsem do kuchyně si dát něco k pití,měla jsem hroznou žízeň cestou do kuchyně jsem potkala Ai ,,Ahojte. Jak se cítíte?" zeptal se Shin který se na nás usmíval ,,Dobře bráško. Ale cítíme se divně." Ai přikývla ,,Jako bychom na něco zapomněli." doplnila ,,To přejde. Pojďte. Vypadáte hladově."

Došli jsme k lednici kde Shin vyndal dva pytlíky červené tekutiny ,,Co to je? Voní to hezky." jenom se usmál ,,Krev." polekaně jsem couvla ,,Neboj. Musíte si zvyknout na to že jste zase upíři." upíři? Podívala jsem se na Ai která taky nechápala ,,Vysvětlíme si to později." podal nám dva pytlíky s krví, chvíli na to jen tak tupě zírám a pak prokousnu pytlík,krev se uvolní a já ve své puse ucítila sladkou chuť krve,vyždímu celý pytlík do poslední kapky ,,Je výborná!" písknu radostně ,,To jsem rád. A teď šup musíte si připravit věci do školy." upíří rychlostí se dostanu do pokoje kde si připravým a jdu za Ai.

Jeli jsme do školy v autě jsme si všichni povídali ,,Domluvil jsem se s ředitelem že budete ve stejné třídě." zajásali jsme. Dorazili jsme před školu, vystoupili jsme a kluci nás doprovodili do třídy, všechny pohledy se upřeli na nás hlavně černo vlasý na mě s povelovýma očima se koukal.

Celý den mě ten kluk pozoroval,bylo mi to nepříjemné. Ai šla do zborovny,protože si ji nějaký učitel zavolal,mezitím jsem šla do knihovny.
Přihlížela jsem si knihy pak mě zaujala jedna,ale byla na mě moc vysoko od někad se vzala ruka a podala mi knihu,byl to ten kluk který mě celý den tak bedlivě pozoroval ,,Díky." poděkuju a jsem na odchodu,kluk mi vzal ruku a strhl zpět a objal mě ,,Hej pusť mě." a snažím se vyprostit,mlčel ale dál mě držel ,,Pusť-" najednou se sklonil a políbil mě.