Bratři

"Je moje"

Potají, aniž by jeden z nich věděl o tom druhém, pravidelně navštěvovali Anču a trávili s ní čas. Vojta podléhal stále hlouběji jejímu kouzlu a Šimon, ač to neměl v plánu, se začal s Áňou stýkat za jiným účelem, než ublížit Vojtovi. Anděl usínal s obavou, co se stane, až jí odhalí pravdu o tom, kdo je. Ani Šimon neusínal s klidem, společnost dívek ho znepokojovala, chtěl tu ležet jen s jednou, ale ta mu byla vzdálená.

Vojta s úsměvem na rtech kráčel k Ančinimu domu. Dnes přišel ten den. Chtěl ji odhalit kdo je. Zazvonil a srdce se mu splašilo, když Anča otevřela okno. "Promiň Vojto, ale dnes už mám s někým něco domluveno." smutně se usmála a okno se zavřelo. Vojtou projel vztek s jeho nadávkou se obloha zatáhla a spustil se déšť. Šimon, ten hajzl. Otevřel portál a sestoupil do pekla.

Vojta přišel k Šimonovi, který zrovna flirtoval s nějakou ženou. Srazil Šimona na zem a zasypával ho ranami. Démon s jedním úderem odhodil Vojtu, který tvrdě narazil do zdi. Z hlavy se mu spustil potůček krve. Jeho zlost ještě navýšil Šimonův úšklebek, který i přes rozbitý ret, stále bíle zářil. Anděl vytasil andělský meč a rozběhl se proti démonovi. Šimon jedním máchnutím jeho černé katany, odrazil Vojtův útok. "Sice miluju krev a boj, ale nechápu, co tě to popadlo." zasmál se Šimon utírajíce si krev z rozbitého rtu. "Ty víš moc dobře." zasyčel Vojta a jeho oči ztmavly. Šimon zaujmul obranný postoj a Vojta znovu zaútočil. Tentokrát zabodnul Šimonovi meč do břicha, ale ten se začal šíleně smát. Kolem Vojty vše ztmavlo, jediné světlo osvětlovalo jeho bratra. "Vážně si naletěl na obyčejné matoucí kouzlo?" řekl a jeho hlas se rozléhal.  Vojta vycenil zuby. "Uklidni se mocný archanděli," pronesl pohrdavě, "řekni mi, co to do tebe vjelo?" Vojtou stále proudil vztek, ale řekl poněkud klidněji: "Nestav se mě a Anče do cesty." Šimon se pousmál "Nerad ti to říkám, ale já nejsem ten s kým tráví Anča poslední dobou tolik času." Temnota zmizela a oba dva se objevili nad ulicí, kudy kráčeli ruku v ruce Anča a smrtelník. Byl vysoký a měl černé kudrnaté vlasy. "Seznam se z Honzou." Šimon se smutně pousmál a položil ruku bratrovi na rameno. "Je vskutku zajímavé, jak ti obyčejná lidská dívka dokázala zlámat tvé kamenné srdce," povzdychl si, "pojď, zvu tě za tu rvačku na trdelník." S výbuchem smíchu se otočil a vydal se pryč. Vojta je chvíli pozoroval a pak, smířen  s její volbou, šel za Šimonem.