Láska bez hranic ✓

×17×

,,Lucasi?"

,,Lily," pousměje se posmutněle. Pohled na něj mi znovu vžene slzy do očí.

,,Co tady děláš?" zeptám se ho.

,,Přijel jsem za tebou?" odpoví otázkou. Hodím na něj otrávený pohled a víc si stáhnu rukávy bundy jelikož mi začíná být zima.

,,Když jsem uviděl Cathy jak přijela za Jamesem, víc mě to nakoplo a tak jsem tady," odpoví teď už normálně. Kývnu že chápu a zatřepu se zimou.

,,Pojď domů, je tady zima," řeknu a vydám se po cestě domů. Lucas jde za mnou.

×××

Zavřu za námi dveře, svléknu si bundu a zuju boty.

,,Jdi nahoru, jsou to ty nejsvětější dveře. Zachvíli tam přijdu." Lucas kývne a vyjde nahoru. Já nakouknu do kuchyně kde na židli sedí mamka a taťka.

,,Jsem doma," řeknu jen a vyběhnu schody do pokoje.

,,Jsem tady," řeknu a přitom zavřu dveře. Lucas sedí na posteli a jen tak kouká do prázdna. Když mě uslyší, otočí ke mě hlavu a postaví se. Po delší době si ho zase pořádně prohlédnu. Jediné, co je na něm jiné, je že má o krapet delší tmavě hnědé vlasy.

Když už se dostatečně 'vynadívám', kouknu mu do očí.

,,Ehm... Našel jsem tvůj řetízek," řekne po chvíli a z kapsy u kalhot ho vyndá. Zářivě se usměji a vezmu si ho od něj.

,,Díky." Oba se posadíme na postel a já si chvíli rozmíšlím jestli to vyslovit nahlas.

,,Ty... Ty a Roxy...?" potichu se ho zeptám, aniž bych se mu podívala do očí. Ty se mi znovu zalijí slzami.

,,Lily já se omlouvám . Hrozně moc. Nevím co to do mě vjelo," na chvíli se odmlčí. ,,Doufám že mi to odpustíš," podepře si hlavu rukama, ,,Doktor mě sem nechtěl pu-"

,,Doktor!?" vyjeknu na něj. Jaký doktor!?

,,Sakra," zakleje.

,,Jaký doktor?" zeptám se ho. Nic. ,,Lucasi ty jsi byl v nemocnici!?"

,,Možná..."

,,Co si tam dělal?" zeptám se ho ustrašeně a naštvaně.

,,Já... No... Je mi to trapný..." odvrátí pohled na svoje zápěstí.

,,Řekni to... Prosím."

,,Když jsem zjistil že si odjela, pořezal jsem se," řekne tak rychle že mu skoro nerozumím.

,,To... To kvůli... Mě?"

Beze slova kývne a mě po tváři steče slza.

,,Jsi blbej." Hodí po mě pobavený a káravý pohled.

,,Myslel jsem, že tě už nikdy neuvidím. Že jsi mě opustila nadobro," taky mu po tváři steče slza.

,,To bych ti nikdy neudělala." Po chvilce odhodlávání ho objemu.

,,Takže... Odpuštěno?" zeptá se nadějně.

S obrovským úsměvem kývnu na souhlas, načež si mě k sobě Lucas přitáhne blíže.

,,Jsem nehorázně rád," pošeptá mi do ucha.

,,Já taky," šeptnu. Lucas se ode mně trochu odtáhne a pak mě políbí.

××××
Trochu opožděně
ŠŤASTNÉ A VESELÉ VÁNOCE💕🎄