Láska bez hranic ✓

×18×

× O pár měsíců později ×

Někdo mě chytí okolo pasu. Překvapeně nadskočím a kniha mi vypadne z ruky.

,,Ty mě prostě strašit nepřestaneš, že jo?" zeptám se otráveně Lucase, knížku seberu ze země a dám jí zpátky na poličku.

,,Ne," ušklíbne se na mě Lucas a já ho pěstí praštím do ramene.

,,Co potřebuješ?" zeptám se ho a sednu si na zem. Lucas si lehne, a já prstem přejedu po hřbetu knih v dolní poličce.

,,Půjdeš se mnou k rybníku?" zeptá se, chytne mě kolem pasu a stáhne na sebe.

,,Jasně," nakloním se k němu a políbím ho.

,,Ježiši, copak si to chcete rozdat v knihovně na podlaze?" ozve se znechucený hlas Chrise. Odtrhnu se od Lucase a pobaveně prohlédnu na Chrise, kterému cukají koutky jako všem tady.

,,To ale není špatný nápad," řekne Lucas vedle mě. Znechuceně a pobaveně zároveň se na něj podívám. Už to nevydržím a začnu se smát. Za chvilku se ke mě přidá i Lucas a Chris.

,,Jseš úchylnej."

×××

,,Je ti něco?" zeptám se Lucase cestou k rybníku.

,,Ne. Proč?"

,,Dneska jsi nějakej divnej. Takový míň vysmátý, mimo. Jakoby ses něčeho bál nebo byl nervózní. Vážně ti nic není?"

,,To se ti asi zdá, nic mi není," pousměje se trochu a já na něj nedůvěřivě pohlédnu.

,,Jasně," šeptnu si pro sebe ironicky a už to nechám být. Jakmile dojdeme k rybníku, otočím se zády k Lucasovi a začnu si do dlaně sbírat kamínky. Od té doby co sem s Lucasem chodíme, se naším 'zvikem' stalo házení kamínků. Když se otočím zpátky, Lucas stojí na mole, zamyšleně mě pozoruje a pravou ruku má v kapse. Usměje se na něj a on mi úsměv chabě oplatí.

Udělala jsem něco já? Nebo on? Co se tady sakra děje!? Lucas se celý den chová hrozně divně.

Dojdu blíž k molu a jakmile stojím na jeho začátku, Lucas si klekne. Ó můj bože! Že chce udělat to, co si myslím? Prosím že ano!

,,Lily Carsonová," řekne moje jméno, podívá se mi do očí a odmlčí se. Nedočkavě mu pohled oplatím a přešlápnu si. ,,Za pár měsíců to bude rok co jsme spolu začali chodit a i když je to možná krátká doba, mě to tak nepřipadá. Jsi ta nejúžasnější​ a nejhezčí holka s tím nejlepším smyslem pro humor co znám." Jako na povel zrudnu. ,,A i když si na mě občas zlá," pobaveně si odfrkne a já se uchchtnu. ,,Nehorázně moc tě miluju. Hrozně, hrozně moc a za nic bych tě nedal. Miluju jak spolu kradem čokoládu, chodíme do knihovny, mícháme spolu všechny sladkosti... Miluju všechny ty blbosti co spolu děláme," na chvíli se odmlčí a vyndá něco z kapsy. ,,A proto se tě ptám, jestli mě uděláš tím úplně nejšťastnější a vezmeš si mě?" otevře krabičku a mě se naskytne pohled na prstýnek.

Po tvářím mi stečou slzy štěstí a já se nejdříve pořádně nadechnu než odpovím. Lucas napjatě klečí a sleduje mě pohledem který jasně říká že se bojí odpovědi. Přímo mě hipnotizuje očima.