Láska bez hranic ✓

×3×

Jakmile dojdu do pokoje, mám ještě čas, oběd bude až tak za půl hodiny. Rozhodnu se jít do dámského salónku. Ještě než odejdu si z baťůžku vezmu řetízek který si zapnu kolem krku a pak vyjdu z pokoje směrem do salónku.

Jakmile vejdu dovnitř, rozhlédnu se jestli tu není Cat. Baví se s černovláskou jejíž jméno opravdu neznám. Pamatuju si jen Cat. A ještě jednu holku, na její jméno si teď nevzpomenu.

Až teď si všimnu že Cat má berle. A sádru. Dojdu k ní.

,,Cat, co jsi zase vyváděla?" zeptám se.

,,Já nevím." Cat nejspíš také patří mezi lidi kterým se něco stane a oni ani nevědí jak. Já vlastně taky.

,,To je nám podobný," usměju se na ní.

,,Jo to umíme jenom mi," řekne Cat. Obě se zasmějeme.

,,Pojďte půjdem na oběd." A tam hned na to všichni vyrazíme. Cat zpomalí na schodech, kvůli sádře.
Já ale pokračuju do jídelny kde si sednu. Za chvíli příjde Cat i s princem Chrisem a vysmátým Lucasema.
Zdá se mi to nebo se furt směje?

Princ Chris mu něco udělá, až zaječí bolestí. Všichni se na něj vyděšeně podívají ale já mám co dělat abych se nerozesmála. Musím princi poděkovat.

Když Lucas odejde, Cat si ke mě přisedne a já jí začnu říkat jednu historku.

,,...No a teď jsem tady,'' dopovím a kouknu na Cat.

,,Promiň, ale neposlouchala jsem tě. Neber si to špatně, jen jsme dostala křeč do té nohy,'' omluvně se na mě podívá.

,,To nevadí, stejně to nebylo nic důležité,'' usměju se na ní a dám se znovu do jídla. Pak začali všichni odcházet a já taky.

Odejdu do pokoje, kde mě komorné převléknou do jiných šatů. Pak se vydám do knihovny. Vezmu to kolem poliček sci-fy a fantasy, vezmu si náhodnou knihu a jdu si sednout na parapet okna. Vlastně je to takový malý výklenek. Sednu si tam, otevřu knihu a začtu se do děje.

,,Lily,'' ozve se šeptem těsně u mého ucha. Vyjeknu, upustím knihu a stratím rovnováhu tím pádem spadnu. Kdyby mě nechytili dvě ruce spadla bych na zem. Dotyčný ale rovnováhu neudrží a svalí se na zem se mnou. Takže to nakonec vyjde na stejno.

Podle smíchu poznám o koho se jedná.

,,Lucasi vy mně jednou zabijete,'' svalím se z něj. Pobaveně se na mě podívá a zase se rozesměje. Je to tak nakažlivé že se rozesměju s ním. Když se uklidníme, sednu si a opřu se o zeď. Lucas udělá to samé.

,,Vyděsil jste mě,'' uraženě se na něj podívám.

,,Většinou lidi jenom děsím,'' řekne a pokrčí rameny. Rozesměju se.

,,Ani se tomu nedivím,'' podívám se mu do očí. S úsměvem na mě koukne. Pak odvrátí pohled a já taky. Takhle tam pár minut sedíme.
,,Co máte ráda Lily?'' zeptá se po chvíli.

,,Čtení, focení ale jen pokud se nefotím já, ovocné čaje, podzim a lesy,'' řeknu ledabyle.

,,Fotíte?'' zeptá se překvapeně.

,,Ano. Proč?''

,,Já také,'' usměje se.

,,Máte tu nějaké svoje fotky?'' otočí ke mě hlavu. Kývnu že ano.

,,Ukážete mi je?'' prosebně na mě koukne.

,,Ano. Pojďte za mnou,'' řeknu po chvíli. Zvedneme se a jdeme do mého pokoje. Tam si Lucas sedne na postel a já v baťůžku začnu hledat malé album fotek které mi vyrobili sourozenci k narozeninám. Je tam pár jejich, mojich a našich společných fotek. Většina jsou ale fotky které jsem fotila já.

Vezmu album do ruky a dojdu s ním k posteli. Tam si sednu a dám ho do ruky Lucasovi.

Otevře ho a začne listovat. U jedné dvojstránky se začne smát. Vezmu mu album z ruky a podívám se co je tak vtipného. Aha...

,,C-co js-jst-jste děla-dělala?'' vysouká ze sebe mezi smíchem. Kouknu na něj pohledem který jasně říká že mu to neřeknu. ,,Prosím,'' řekne s úsměvem který je naprosto dokonalý.

,,Dobře. Ale uklidněte se.'' Lucas si hned sedne vedle mě s vážným výrazem. Koutky mu ale pořád cukají. ,,Když mi bylo dvanáct, s jedním klukem jsem se neměli moc rádi. Pořád jsme si dělali naschváli, uráželi se a tak. Jednou už jsem to nevydržela a dala jsem mu pěstí. Začali jsme se prát. Skončilo to že jsem měla vykloubené rameno, monokl a zlomený nos. On měl ruku zlomenou a vykloubený kotník. Od té chvíle jsme spolu nemluvili,'' zasměju se nad vzpomínkou jak jsem Jacobovy jednu vrazila. No jo... Lily drsňačka.

,,Vás naštvat asi není nejlepší co?"
,,Ne," zavrtím pobaveně hlavou.

,,Nechcete se jít projít do lesa?" svalí se na mojí postel.

,,Jistě," pokrčím rameny.

Když odchází, otočí se na mě.

,,Po komorných vám pošlu jiné oblečení. Doufám že vám nebude vadit když to nebudou šaty ale normální oblečení po sestřenuci."

,,Věřte že si obléknu vše, jen abych nemusela chodit v šatech a střevíčkách. Nic proti." Zasměje se a já s ním. Pak odejde.

Za chvíli opravdu oblečení přišlo.
Tepláky, tričko, mikina, tenisky.

Vše si obléknu a vlasy si spletu do copánku. Pak se ještě odlíčím. Cítím se jak v sedmém nebi. Konečně normální oblečení.

Když Lucas zaklepe, zvednu se, otevřu a společně jdeme ven ze zámku.
Je to snad poprvé co vidím Lucase v teplákách a tričku a né v košili se sakem a nažehlenýma kalhotama.

Po polní cestě dojdeme až k lesu do kterého vstoupíme.

,,Umíte šplhat na stromy?" zeptá se najednou Lucas.

,,Ano."
,,Tak polezte," řekne a už šplhá na strom.
Povzdechnu se a lezu za ním. Je to lehké, tenhle strom má větve většinou silné a blízko u sebe.

Vyšplháme až skoro nahoru. Jsou tu dvě tlusté větve vedle sebe. Každý si na jednu sedneme.

,,Wow," vypadne ze mě. Je odsuď vydět na zámek a zahrady. A taky plochu za zámkem.

,,Je to nádherný výhled že?"
,,Ano."

×××

Večer se svalím do peřin a je mi úplně jedno že mám ještě šaty. Jsem unavená.
Hnedka usnu.