Pohled Natty
Probudila jsem se v luxusnim pokoji.Snažila jsem se vylézt z postele, ale nešlo to.Všechny moje končetiny byli přivázané k posteli.
,,Honzo!!" zakřičela jsem a uslyšela otevření dveří.
,,Holčička se probudila." řekl Adam.
,,Kde je Honza?"
,,Žádný ahoj, nebo čau?"
,,Naser si, kde je Honza?" řekla jsem a začala sebou cukat.
Jednu mi vrazil a odešel.Ruka mi vyklouzla z lana.Rozvázala jsem si i druhou ruku a potom i nohy.
Prošla jsem celý pokoj.Dveře byly zamčené.Koukla jsem se z okna. Byla jsem v pátém patře.Vedle bylo jedno okno otevřené.
Otevřela jsem okno, které bylo naproti posteli a vlezla na parapet.Pomalu jsem se sunula podél zdi.Předemnou byla asi metrová mezera.
,,To zvládeš Naty, mysli na Honzu." řekla jsem si a skočila.
Doskočila jsem na protější parapet, ale jedna noha mi podklouzla.Včas jsem se zachytla a vyškrábala se zpět.Sunula jsem se dál podél zdi až k oknu.Když jsem byla u něj, tak jsem vlezla dovnitř.Byla jsem v koupelně. Dveře do pokoje byli zavřené. Přiložila jsem k nim ucho a zaslechla hlas.Adam tam s někym mluvil.
,,Řekni mi kde je!!" zařval ten hlas.
Poznala jsem ho, byl to Honza.
Poslouchala jsem dál.
,,Chtěl by si vědět kde je?" odpověděl Adam.
,,Jo a hned!" zařval Honza.
,,To určitě." řekl Adam a slyšela jsem velkou ránu a prásknutí dveřma.
Vlítla jsem dovnitř a viděla Honzu na zemi s krvavým obličejem.
,,Honzo!" vyjekla jsem a se slzami v očích jsem se rozběhla směrem k němu.
,,Naty!" řekl a objal mě.
Pevně jsem ho tiskla k sobě.
,,Měla jsem o tebe strach." řekla jsem mu.
,,Ty o mě, to spíš já o tebe." řekl a pevněji mě objal.
,,Myslíš, že jsou Marek a Vadim v pohodě?" zeptala jsem se.
,,Nevim, ale hlavně, že jsi v pohodě ty.Když si u mě tak se ti nic nestane.To ti slibuju.Adam se tě ani nedotkne." řekl aby mě utěšil.
,,Slibuješ?" zeptala jsem se a otřela si uslzené oči.
,,Slibuju." řekl mi Honza.
Chvíli jsme jen tak seděli v objetí na zemi.Celou tu dobu jsem myslela na Marka.Představovala jsem si, že jsem v Markově objetí.
Pohled Marka
Včera jsme byli s Vadimem na policii a nahlásili jsme únos Naty a Honzy.Celou noc jsem nespal. Bojím se, že jí už nikdy neuvidím.Dnes se je vydáme s Vadimem hledat.Celý můj svět se zhroutil.Nikdy jsem nebrečel, ale teď kvůli Naty jo.Jsem smutnej, ale i pořádně naštvanej.Vim, že je za tim všim Adam.Moc se bojim o Naty, aby jí nic neudělal.Snad se o ní Honza postará.Oblékl jsem se a šel do obýváku.Vadim tam seděl na gauči a přemýšlel. Nic jsem neřekl a sedl si k němu.
,,Všechno v pohodě?" zeptal se mě Vadim.
,,Jo, jo a ty?" dostal jsem ze sebe.
,,Jsem celkem v pohodě." řekl a dál jsme tam jen tak seděli.
Někdo otevřel dveře.Pak jsem jen slyšel jak si někdo něco přišoupl.
Chtěl jsem otevřít oči, ale nešlo to.Chtěl jsem se pohnout, ale taky to nešlo.Najednou slyším jak někdo říká:
,,Neboj Marku, my to společně
zvládneme.Jsem tu pro tebe."
Ten hlas je mi povědomý. Přemýšlel jsem kdo by to mohl být.No jistě! Je to Naty.Chytla mě za ruku.Naty já žiju.Naty! Křičel jsem, ale marně.Nikdo mě neslyšel.Musím jí dát nějaké znamení.Začínám cítit prsty u nohou.Zahýbal jsem s nimi a cítil jak mi Naty pustila ruku a vstala. Chtěla odejít.Přemohl jsem se a rukou jsem udělal pěst.Naty se rozběhla.
