S + E + T

2

Když Stiles odešel hned jsem usla. Ráno jsem se probudila a byla si jistá tím že rozhodně nikam nepůjdu. Chodilo to tak asi dva měsíce. Neustálý brečení, tak moc mi chyběl. Jediná místnost kde jsem byla byl můj pokoj. Vlastně moje postel. Furt jsem si nedokázala vysvětlit jak se to mohlo stát.. Jasně Stiles za mnou furt chodil protože já nemám snad jedinou kamarádku. Vždycky jsme byli Stiles já a Theo. Nemůžu na něj ani přestat myslet.., tolikrát jsem uvažovala že spolykám prášky nebo něco a zabiju se. Ale Stiles , máma s tátou mi v tom brání..

--PO ROCE--

 Vzala jsem si svůj oblíbenej kokosovej šampon a umyla jsem si s nim vlasy. Když jsem vylezla ze sprchy šla jsem ke stolečku kde mám kartáče na vlasy a fotky zahleděla jsem se na jednu fotku.. na fotku s mojí životní láskou.

Dneska mi mamka řekla že už musím chodit zas do školy že nemůžu takhle moc zameškat.Učitelé mojí sutuaci prý pochopili i když to nedokáže pochopit snad nikdo kdo tohle nazažil.. Rozčesávala jsem si v sedě moje teď už vysušené vlasy , když mi někdo zaklapel na dveře.

Stiles.

Je divný že mi po takový chvilce chybí je semnou poslední dobou neustále.

"Ahoj" řekl a zavřel za sebou dveře.

"Ahoj" odpověděla jsem mu a pousmála se. 

"Jsi připravená?" zeptal se mě . 

Já si poposedla na posteli víc dozadu aby si mohl taky sednout. "Já nevím nezvládnu to bude mi ho tam všechno připomínat." Ani jsem to pomalu nedořekla a Stiles mě chytil za ruku.

"zvládnem to, spolu"usmál se . Věřila jsem mu. Podívala jsem se na naše ruce , byl to takový zvláštní pocit. Má nejkrásnější úsměv.

"Dneska mám trénink a budu konečně hrát ne furt jen lavička, potřebuju Tě jako podporu víš jak jsem levej" zasmál se a já s ním , nechápu jak to dělá že mě vždy rozesměje.

"Dobře že si to"řekla jsem a pořád jsme se drželi úplně jsem na to zapoměla. 

Odtrhli jsme se od sebe a vyrazili. Do školy jsme jeli jeho autem.Má staršího Jeepa.

Když jsme přijeli přes školu zaparkoval a já se na něj vyděšeně podívala.

"zvládnem to" řekl nemusela jsem nic řikat vyčetl mi to z očí že mám strach..

A opravdu byl celý den semnou. Než se převlíknul sedla jsem si na lavičku.. Když jsem se otočila jestli už jde nedošlo mi že je to to místo kde se mu to stalo.. Kde on... nemůžu na to myslet nemůžu. 

Když jsem se otočila Stiles už byl na hřišti a usmíval se na mě. Po dlouhý době jsem se upřímně usmála i já. Páni , jakto že jsem si nevšimla jak hezký je. Když Stiles běhal po hřišti a snažil se trefit branku byla jsem zaměřená jen na něj.. Asi bych o něm neměla tak přemýšlet je to můj kamarád.

Když trénink skončil předtím než šel do šatny se mě Stiles zeptal jestli nepůjdu na chvíli k němu. Souhlasila jsem nechtěla jsem být sama.

U něho doma jsme si sedli a povídali vysvětloval mi pravidla v larcosu. Vlastně je to celkem dobrý sport.

"Chceš ukázat nějakej trik? zeptal se mě Stiles. Jen jsem přikývla...

Oba jsme se postavili a jakmile udělal ten jheo "trik" tak jsme oba sletěli na zem. Začali jsme se nehorázně smát. Já se z toho až rozbrečela..

"Stile-si , Stil-esi nemů-ž-u  po-pad-nout de-ch" nemohla jsem to ani v tom návalu smíchu říct.

Trvalo nám opravdu dlouho se nesmát. Stiles seděl a jen se na mě díval nesmál se.

"co-co se děje?"zeptala jsem se když jsem nechápala proč tak najednou přestal.

"miluju tvůj smích" řekl a teď jsem se přestala smát i já.. Miluje? Koukali jsme se navzájem do očí najednou mi oči přeskočili na jeho rty. Kdo ví jak chutnaj. Chytla jsem ho za hlavu a přitáhla si ho k sobě a políbila ho. On nenamítal. Byl to takový krátký polibek když jsme se odtáhli dál jsme se na sebe koukali.

"já už asi půjdu" řekla jsem mu.

"jo dobře odvezu Tě" odvezl mě a jen jsme se rozloučili.

Doma jsem si lehla na postel a přemýšlela my jsme se doopravdy políbili?  Je to můj kamarád... Ale s ním se cítím zas živě.. Rozesměje mě a jsem díky němu štastnější. Přemýšlela jsem nad tím tak dlouho až jsem usla.

Ráno jsem se probudila a těšila se tak do školy jak nikdy. Dneska je lepší den.

Stála jsem na chodbě a čekala kdy se objeví. Najednou se otevřeli dveře a v nich Stiles. Jakmile jsem ho viděla musela jsem se rozzářit jak sluníčko.. On se na mě taky usmál. Cití to jak já ? Musím s ním mluvit. Šel rovnou ke mě.

"Musíme si promluvit" řekli jsme oba najednou a zasmáli se tomu.

"Tak jdem" řekl a šli jsme dál od lidi aby jsme si v klidu mohli promluvit.

"tak začni" řekla jsem.

"ta pusa včera-" začal ale nepokračoval  "byla užasná" řekl po delší chvíli. Nějakým způsobem se mi ulevilo.

"jo o tom chci taky mluvit" řekla jsem   "tak povídej" vyzval mě

"nechci aby to znělo že jsem zapoměla"  trošku jsem posmutněla "stále to bolí ale s Tebou se cejtím zas štastná" podívala jsem se mu do očí a on se usmál. Nic neřekl jen mě políbil tentokrát to nebylo tak krátký jako včera. Celý den jsme se na sebe usmívali. 

Navečer jsem se chystala na hřbitov dlouho jsem tam nebyla a musím ho navštívit.. Došla jsem k jeho hrobu a klekla si k němu. Zase se mi chtělo brečet..  Koukala jsem na náhrobek kde bylo jeho jméno.. 

"tolik mi chybíš, nevím jak to mám zvládat ale hodně mi teď pomáhá Stiles" už jsem brečela myslela jsem na všechno hezký co jsme prožili.. Najednou jsem slyšela kroky, myslela jsem že to bude Stiles věděl že se cítím trochu provinile. Ale jakmile jsem se otočila nemohla jsem uvěřit svým očím.

"Theo?" řekla jsem a oči se mi zaplnili slzama.

"ano lásko jsem tu" řekl a já si byla jistá že tohle není sen.