Splněný sen [dokončeno]

#8 - Přízraky minulosti

Týdny ubíhaly a nám se hrnuly nabídky na koncerty. Navíc se Charlie stala naším největším fanouškem.

,,Opět tu máme místo na dva covery. Nějaké nápady?" zeptal se Nick.

,,Slyšel jsem jednu super písničku od Slipknot. Myslím, že se to jmenovalo Snaff, nebo tak nějak," ozval se George.

Ztuhla jsem. ,,Myslíš Snuff?" opravila jsem ho.

,,Jo! To je ono!" zajásal.

Na tuhle písničku mám špatné vzpomínky, hodně špatné vzpomínky. Doufala jsem, že už jí nikdy neuslyším, ale pronásleduje mě jako noční můra.

,,Dobrá, píšu si. A druhý cover?"

,,Bea Miller - Yes Girl?" Navrhla jsem další písničku, při které se mi vypaluje díra do srdce. Když už, tak pořádně.

,,Jmenovkyně, to se mi líbí. Zazpíváš jí?" zeptal se Nick.

,,Pokusím se."

,,Dobře, vy dva nám sežeňte noty, ať je můžeme nazkoušet. Pro dnešek to rozpustíme, ne?"

,,Jde se domů!" zakřičel George.

Zůstala jsem ještě chvilku v garáži a hrála zmiňovanou Snuff. Přemýšlela jsem na tím vším. Ta písnička je nádherná, miluju jí, ale zároveň jí nenávidím za to, že mě vrací zpět do minulosti.

Po tváři se mi kutálela jedna neposedná slza, kterou jsem jedním hbitým tahem setřela. Ne příliš něžně jsem kytaru odložila a zakryla si obličej dlaněmi.

,,Zoe? Co se děje?" zeptal se Denis.

,,Nic, co by," odpověděla jsem a setřela si poslední zbytky slz z tváří.

,,Když George mluvil o té písničce, ztuhla jsi a teď tady brečíš. Řekni mi o co jde," naléhal.

,,Vážně o nic nejde. Už-už budu muset jít domů. Zítra ve stejnou dobu?"

Denis jen zakýval na souhlas. Posbírala jsem si věci a s očima plnýma slz jsem se vydala ke dveřím.

,,Počkej, odvezu tě."

,,Díky," neupřímně jsem se na něj usmála.

V autě bylo až nesnesitelné ticho.

,,Proč mi nevěříš?" zeptal se Denis.

,,Proč bych ti neměla věřit?"

,,Tak proč mi neřekneš o co jde?"

,,Je to minulost a moje blbost. Nechci tě tím zatěžovat."

,,Zlato, jsem tvůj přítel. Jsem tu od toho, abys mě těmi věcmi zatěžovala."

,,Ale tohle není jedna z těch věcí, které potřebuji sdílet."

,,A je všechno v pohodě?"

,,Jasně, nedělej si starosti."

,,Dobře."

Dorazili jsme k nám domů, rozloučili jsme se a já se vydala do svého pokoje. Lehla jsem si na postel a nechala pocitům volný průběh.

Další den před zkouškou si mě Denis vzal stranou.

,,Všechno vím."

,,Jak to víš?!"

,,Charlie mi to řekla. Proč jsi mi to nechtěla říct?"