Splněný sen [dokončeno]

#13 - ,,Neléčila jsem se s rakovinou."

Hrdě jsem vyšla z nemocničního pokoje ruku v ruce s Denisem a s doktorkou Mitchelovou za zády.

,,Postarejte se o ní," řekla doktorka Denisovi.

,,To mám v plánu," usmál se.

,,Uvidíme se za tři dny, jak jsme se domluvily?" zeptala se doktorka.

,,Za tři dny mě tu máte."

,,Mějte se," rozloučila se s námi.

,,Na shledanou," řekli jsem sborově a odešli z nemocnice.

,,Měl jsem jí říct 'sbohem', protože upřímně doufám, že už jí nikdy neuvidím," zasmál se Denis.

,,Já nemám na vybranou."

Procházeli jsme parkovištěm, ale nikde jsem neviděla Denisovo auto. Ten se najednou zastavil.

,,Kde máš auto?" zeptala jsem se.

,,Tady," zasmál se a ukázal na nové černé Audi A6, kterému blikla světla jako ukazatel odemčení.

,,Ty kecáš. Ty sis koupil auto?"

,,Přece nebudu vozit svojí princeznu ve staré omlácené Oktávce."

,,Mně se líbila! Ale tohle se mi líbí víc," zakřenila jsem se.

,,Já vím, Charlie říkala."

,,Co bys dělal, kdybys jí neměl?"

,,Nemám tušení."

Elegantně mi otevřel dveře spolujezdce, dal mé věci na zadní sedačky, sedl si na místo řidiče a zařadil se do provozu. Pustila jsem rádio, hráli Ride od Twenty One Pilots. Moje oblíbená. Doufám, že to auto dostatečně těsní, Denis je na můj zpěv zvyklí, ale lidé okolo ne.

Zastavili jsme u něj před domem. No, doufala jsem, že mě nejdřív alespoň odveze domů.

Ani mi nevzal věci a rovnou mě táhl do garáže.

Otevřel dveře a...

,,Překvapení!!"

Byli tam všichni. George, Nick, Seb, máma s tátou, David, Charlie a dokonce i Aubrey [Obry], Kevin a Kyle [Kajl] . Strašně dlouho jsem je neviděla!

,,Panebože," vyjekla jsem a otočila jsem se zády ke všem, udělala pár kroků a zase se otočila zpět. ,,Byla jsem v nemocnici pár dní! A kupodivu jsem se nebyla léčit s rakovinou, tak mi řekněte, co tu sakra vyvádíte!" zasmála jsem se.

,,Milá jako vždycky, ahoj zlatíčko," pozdravila mě máma a objala mě.

On někdo umřel nebo co? Moje máma mě nikdy, NIKDY neobjala!

,,A vy tři jste sem jeli takovou dálku jenom kvůli mně?" podívala jsem se na Aubrey, Kyla a Kevina.

,,Zavolala bych, ale tvůj Romeo s tím nesouhlasil, že prý musíme přijet," zasmála se Aubrey a také mě objala.

,,Něco pro tebe máme," ozvala se Charlie a táhla mě za ruku.

,,Cože?"

Zastavila mě až u něčeho, co bylo přikryté plachtou.

,,Ještě, než zjistím co to je a ztratím zájem a cokoliv jiného, chci říct, že si moc vážím toho, že jste sem kvůli mě všichni přišli. Ačkoliv to říká každý, tak já jsem to opravdu nečekala a moc vám za to děkuji. Ať teď už k té věci."

Bez váhání jsem strhla plachtu a přede mnou se objevilo nádherné nové pianino. Přikryla jsem si dlaní doširoka otevřená ústa, nestála jsem o to, aby někdo hodnotil práci mého zubaře.

,,Vy si ze mě děláte srandu, že jo?! Vždyť to muselo stát majlant. To si nemůžu vzít."

,,Proč bys nemohla? Vždycky jsi chtěla hrát ne? Tak teď můžeš. A neboj, složili jsme se, takže jsi na mizinu nikoho nepřivedla," zasmál se Denis.

,,Ale to je-to je," zahlédla jsem značku vykovanou na jedné z desek. ,,Yamaha?! Proboha!"

Zvedla jsem to cosi, co zakrývá klávesy a položila na ně ruce. Jen jsem je tam tak měla položené a užívala si pocit svého vlastního pianina. Otočila jsem se čelem k ostatním.

,,Nejraději bych vás jednoho po jednom objala a poděkovala vám, ale zabralo by to moc času, který bych ráda strávila tady s touhle novou kráskou. Takže si objetí představte a děkuji vám takhle hromadně. Teď, když mě omluvíte, mám tu nějakou práci," usmála jsem se.

Ozval se sborový smích a poté se začali všichni o něčem bavit, ale nevím o čem, protože jsem měla trochu moc práce.

Denis přinesl k pianinu dvě židle. Na jednu jsem si sedla já a na druhou si sedl on, po mém boku.

,,Umíš nějaký akord?" zeptal se mě.

,,Umím jen něco málo co nás učili ve škole, ale už je to dávno."

,,Tohle je C," zmáčkl klávesy a pianino se rozeznělo.

Pokusila jsem se o stejný prstoklad, jen o oktávu níž.

,,Nevěděla jsem, že umíš hrát."

,,Něco málo mě naučil Seb. Moc toho neumím, nepotřebuji to."

,,Ale umíš toho určitě víc než já."

,,Věřím tomu, že za pár dní toho budeš umět mnohem víc."

,,O tom nepochybuj," zasmála jsem se.

Učení na pianino bylo mnohem jednodušší než na kytaru, nebolí z toho tolik prsty a upřímně, má to mnohem hezčí zvuk.