Wendy Potterová a zvláštní kouzlo

1. Grimoldovo náměstí

Všude byl klid, obyvatelé domu číslo 12 na Grimoldově náměstí tvrdě spali, až na desetiletou
dívku, jménem Wendy.

Wendy si vzala knížku z nočního stolku, ale v tu chvíli uslyšela prapodivný šoupavý zvuk z bratrova pokoje.
Pomalu vstala a vyšla po schodech k Jamesovu pokoji. James je nejstarší syn manželů Potterových, má černé vlasy a jasně zelené oči, dost se podobá otci.
Když se Wendy pootevřenými dveřmi podívala do pokoje, uviděla Jamese, jak něco skládá do kufru, vůbec si jí nevšiml.
"Co tam schováváš?" vyzvala nečekaně bratra. James se s trhnutím otočil.

"Ty jsi mě ale vyděsila. Co tady vlastně děláš, tak brzo?".
Wendy se opět zeptala: "Co to tam schováváš?".
"Co bych měl kam schovávat?" vyhnul se znovu odpovědi a pokoušel se nenápadně schovat kufr pod postel.
"Co schováváš do toho kufru?" zeptala se Wendy už zvýšeným hlasem. "Buď prosím potichu, jinak vzbudíš naše." "Proč se tak snažíš, aby o tom nikdo nevěděl?".
Když se James pořád neměl k odpovědi, zkusila to Wendy jinak: "Tak já řeknu tátovi, že si něco tajně schováváš do kufru." Chystala se už odejít, když ji bratr zastavil.
"Tak dobře, schovávám tam Záškolácké zákusky" řekl neochotně, pak veseleji dodal: "Nezahrajeme si šachy?"

Za pět minut už oba dva byli oblečení. James si vzal bílé figury a Wendy černé.
"Pěšák na E5" sotva to James pronesl, bílý pěšák se přesunul na dané pole. Byly to totiž kouzelné šachy a Potterovi byli slavná kouzelnická rodina.
Po osmi tazích vzala Wendy Jamesovi dámu a po dalších čtrnácti dal James Wendy mat.

"Co tady vy dva proboha děláte, takhle brzy?" ozval se ženský hlas od dveří do kuchyně.
James a Wendy vzhlédli a uviděli svou matku Ginny, která se opírala o dveře.
"Dobré ráno, mamko" pozdravila ji Wendy. "Jak ses vyspala?" zeptal se James.
"Dobré ráno, vyspala jsem poměrně dobře. Wendy, probudila bys, prosím, Albuse?"
Albus je třináctiletý chlapec se stejně černými vlasy a zelenými oči, jako má James.

Wendy vyběhla po schodech do druhého patra, kde měl Albus pokoj. Zaklepala na dveře, a když se ozvalo "Dále", vstoupila do vnitř.
Okamžitě jí zaplavila vlna nelibosti, když pohlédla na zeleno-bílou výzdobu bratrova pokoje. Výzdoba souvisela s kolejí, do které Albus chodil
- Zmijozel.

Albus už seděl za psacím stolem a psal domácí úkol, Wendy ani nepřekvapilo zjištění, že je její bratr už vzhůru, protože už tři týdny byl zabraný do psaní domácích úkolů z kouzelnické školy Bradavice, kam měli jet na začátku září všichni tři Potterovi.

Wendy ihned přešel pocit nelibosti, který nahradila zvědavost.
Přešla pokoj ke stolu a přečetla nahlas nadpis:
"Upalování čarodějek ve středověku. Už se těším, až se o tomhle taky budu učit."
"To budeš muset pár let počkat, učí se to až ve třetím ročníku.
Já vážně nechápu, jak se mohlo Vendelíně Výstřednici líbit její vlastní upalování."

"Jak se někomu může líbit jeho vlastní smrt?" divila se Wendy.
"Vždyť ona přece neumírala." vysvětloval Albus.
"Jak to, že ne? Vždyť jsi říkal, že ji upalovali."
"To jo, ale jako všichni chycení kouzelníci přece použila ohněchladící kouzlo a předstírala bolest, zatímco si užívala..."
"Proč jí pleteš hlavu takovými zbytečnostmi?" to se objevil ve dveřích James.
"Pojďte, máma dělá snídani."