Wendy Potterová a zvláštní kouzlo

3. Příčná ulice

Rozhlédla se po hostinci a hledala bratry. Nakonec uviděla Jamese, jak se vesele baví s hostinským, kterému se říkalo Mladý Tom. Wendy tam hned zamířila.
Ještě než k nim došla uslyšela známý hlas: "Mami, tati, támhle jsou!". Wendy se otočila za hlasem a uviděla tam svou sestřenici Lilly, která se k nim snažila prodrat mezi stoly.
"Ahoj Lilly, jak se máš?" pozdravila ji Wendy.
"Nazdárek děcka, kde máte rodiče?" objevil se strýc Ronald a s ním i teta Hermiona a jejich malá dcera Fermenka.
"Za chvíli tady budou" odpověděl jim James.

Čekali pět minut, než se vážně Harry a Ginny objevili v malém zašedlém krbu. Když vyšli na malou prázdnou uličku, kde nebylo nic, kromě protější cihlové zdi, našli Albuse, jak na ně čeká. Harry si vytáhl hůlku a poklepal s ní na třetí cihlu zprava. Jakmile to udělal, cihla se roztočila a zeď pomalu mizela, za ní objevila velká, zalidněná ulice, jménem Příčná.

"Tak kam půjdeme?" zeptal se Ron.
"Do Krucánků a kaňourů?" navrhl Albus.
"Já bych chtěl do Kratochvilných kouzelnických kejklí za strýčkem Georgem". "Prvně pojďme k Oliwanderovy, těším se, až si koupím svou první hůlku" prosila Wendy. "Do písařských brků všeho druhu".
"K Nevilovy do lékárny!"
Strhla se hádka, kterou utišila až Ginny:
"Prvně půjdeme ke Gringotovým, vyzvednout si zlato, pak se můžeme rozdělit a každý půjde, kam chce".

Wendy pohlédla na velkou mramorovou budovu uprostřed ulice, na které stál zlatými písmeny nápis:
Gringotova banka.
Když vystoupali po schodech, uklonili se jim dva skřeti a otevřeli velké mosazné dveře, které vedly k velkému schodišti s červeným kobercem.
Vyšli po schodech a Wendy pohlédla na malý nápis nad dveřmi:

Vstup cizinče, leč pamatuj, poklad, který nebyl nikdy tvůj, hledáš-li v našich sklepeních, životem odpykáš svůj hřích.
Koho by zlákal cizí skvost,
zaplatí za svou hrabivost.
Zloději, viz ty pevné zdi,
najdeš tam víc než poklady.

Prošli dveřmi a ocitli se ve velké síni, plné skřetů - někteří přepočítávali zlaté a stříbrné mince, jiní zkoumali barevné kameny a jiné cennosti.
Všichni zamířili za Hermionou a Ginny, které přistoupily ke skřetovi za pultem, který k nim vzhlédl od hromádky mincí.
"Chtěli bychom si vyzvednout zlato z trezorů 384 a 715"
s těmito slovy položily dva malé klíčky na pult před skřetem, ten si je prohlédl a řekl: "Zdají se být v pořádku, můžete jít, Forkinsne, do trezorů 384 a 715!" zvolal na jiného skřeta, který právě odměřoval hromádku zlata.

Skřet je provedl mramorovou halou k velkým dveřím, kterými prošli do pošedlé kamenné chodby s koleji. Forkins zapískal a z ničeho nic se na kolejích objevil malý vozík.
"Všichni se tam nevejdeme, kluci, nebude vám vadit, když zůstanete tady?" zeptala se Hermiona. "V pohodě, stejně jsem ten prokletý vozík neměl nikdy rád" odpověděl Ron a ostatní přikývli.

Skřet s Ginny, Hermionou, Wendy a Lilly nastoupili do vozíku, který se prudce rozjel.
"Už jsem zapomněla, jak to nesnáším" řekla Wendy, která byla celá bílá.
Vozík zpomalil a nakonec zastavil úplně, skřet z něj vyskočil a pronesl skřípavým hlasem: "Trezor 384".
Vylezly z vozíku a postavily se před dveře. "Klíčky, prosím" požádal Forkins.

Když vešly do trezoru, uviděly několik hromádek zlata a stříbra, Hermiona k němu přistoupila a naplnila dva měšce, jeden si schovala do hábitu a druhý podala Lilly.
Už zase jeli tím prokletým vozíkem. Sjeli o několik pater hlouběji k trezoru Potterových, kde Ginny nabrala čtyři měšce mincí. A opět jeli.

Konečně vozík zastavil a všichni vylezli, Wendy se ještě zvedal žaludek. Před bankou na ně čekali ostatní.
Ginny s Hermionou rozdaly měšce a vyrazili na nákupy.