Ti jiní

Den kdy se všechno změnilo

Probouzím se do dalšího obyčejného dne , tedy myslela jsem si že bude obyčejný. Dělám obyčejné věci nasnídám se, obleču si obyčejné džíny a červenou košily ,učešu si vlasy a nechávám je rozpuštěné. Kontroluju svůj odraz v zrdcadle a docela mi to sluší. Mám modré oči ,zrzavé vlasy, pleť bílou jako stěna a celkově působím nevýrazně a vybledle, což je dost zvláštní na člověka se zrzavými vlasy.Ale je to tak. Když svůj vzhled uznám za dostatečně upravený, beru si na záda batoh , oblékám si bundu, na to že je duben je venku opravdu chladno, obouvám si své oblíbené a absolutně obnošené tenisky. A vyrážím ven. Už při cestě metrem si všímám něčeho neobvyklého.Všude jsou ženy ve stejných uniformách které nesou štosy papírů. Ženy jsou oblečeny v bílích halenkách a všechny mají sukně v khaki barvách ,na sukních mají nakreslený jeden dva nebo tři bílé pruhy , na nohou mají všechny nachlup stejné černé lodičky s špičatou špičkou. Zírám na ty ženy bezmála už pět minut a asi bych ještě dlouho zírala kdyby mi před obličejem nezamávala něčí ruka.No jasně. Livy.Moje blonďatá ,zelenooká a taky jediná kamarádka. "Děkuji , nevím jak dlouho bych tady na ty ženy zírala." Ona se jen usměje Livy není úplně nejupovídanější typ. Ostatně já taky nejsem na mluvení. Ale s Livy si povídám ráda takže v našem přátelství jsem ten co povídá spíše já."Co myslíš že tady dělají." Ptám se Livy ."Já nevím Sofi možná nějaký průzkum nebo tak něco." Odpovídá. "Mě spíš napadlo že by mohli něco prodávat." Najednou Liv zvíší hlas a řekne ."Rychle nebo nám to ujede." A opravdu. Vyměňujeme si pohled a téměř ve stejný okamžik vyrážíme. Já se svýma nemotornýma nohama vrážím do jedné z žen a ona padá a upouští papíry. Ve spěchu na ni křiknu."Pardon!" Ale to už vbýhám do vlaku a Livy hned za mnou. Celou cestu se smějeme tak ,že málem zapomeneme vystoupit .Ale nakonec na poslední chvíli vybíháme ven.Podívám se na hodinky a zjišťuji že máme jen dvě minuty ,rychle vybíháme z metra. Ufffffff stihly jsme to. Hned co vcházíme do třídy cítím že něco není v pořádku ,zatím však vůbec netuším co. Ostatní spolužáci zjevně nic divného necítí tak radši mlčím protože by mě všichni kromě Liv považovali za blázna. O pouhých pár sekund později se ukazuje co mi přišlo tak divné. Do třídy vchází jedna z těch žen co jsme s Liv viděli v metru. A sakra je to přesně ta žena do které jsem vrazila , má blond vlasy ,ale ne takové jak má Liv tahle žena má vlasy skoro do bíla a má je stažené do upnutého uzlu a její oči mě absolutně děsí. Dívá se jen na mě.Uhýbám pohledem a všímám si že na její sukni jsou dva bílé pruhy. Když se konečně odvážím vzhlédnout zjišťuji že se už nedívá na mě ale projíždí pohledem celou třídu jako by někoho hledala. Asi už ho našla ,protože její pohled utkvěl na Liv. Poznala nás. Já a Liv jsme ty dvě holky které ji v metru porazily. Teda porazila jsem jí já ,ale Livy taky utíkala .Když zazvoní žena se postaví před tabuli a měří si celou třídu takovým pohledem jako by jsme se jí vloupali do domu a zabili její dítě, zničili zahradu a ukradli milion a potom ji poslali na raketě do vesmíru."Stop Sofie tohle už přeháníš."Říkám si v duchu protože kdybych to řekla nahlas ,vysloužila bych si tím pověst bláznivé holky kterou už z části mám. Ta žena začne mluvit a Liv se nemílila opravdu dělají průzkum. Zašklebím se na ni a dále se věnuji poslouchání projevu té ženy."Dobrý den moje jméno je Elizabeth Candelt a jsem vládní úřednice pro program testování dětí a mládeže,jsou testovány děti z mateřských školek ,děti ze základních škol ,studenti středních škol a studenti vysokých škol. Testování má tři části. První část je vědomostní to dostanete takový test s otázkami z různých oborů , druhá část je fyzická to budete běhat a prostě ukazovat jak moc dobří jste po tělesné stránce. Třetí část vás otestuje v tom jak jste schopni zvládat nečekané situace. Dnes si napíšeme první část a zítra bude část druhá a třetí . Pozítří dostanete výsledky. Teď tu počkejte musím zajít pro ty testy." A odešla. Všichni se tvářily zmateně a já jsem byla zmatená.Proč nám o tom učitelé neřekli? Ptala jsem se sama sebe. Jaké budou výsledky jakých by jsme mohli dosáhnout , vždyť nám ani neřekla na co nás jdou testovat. Takhle sedím ve třídě asi půl hodiny než se ona žena vrátí. Nese sebou doslova obrovskou hordu papírů. Zvláštní je že polovina papírů je růžová a druhá polovina je modrá. Jo jasně pro holky a pro kluky ,jako mají mimina kolébky takové barvy se s vámi potáhnou na do smrti. Osobně bych dala přednost modré ,ale vím že na mě vyjde nechutná růžová. Moje obavy se naplnily. Žena už kráčí ke mně a podává mi růžový papír nebo spíš více papírů sešitých sešívačkou."Neotáčejte dokud k tomu nedostanete pokyny!" Říká ona žena ,myslím že se jmenovala Elizabeth,když nám dorozdává papíry. Začíná na tabuli psát jakési pokyny ,ale mi je nevidíme protože tabule je k nám obrácena zády. Když se otáčí aby nám konečně odkryla ty záhadné pokyny: ŘIĎTE SE PODLE POKYNŮ NA PAPÍŘE! Zítra bude tělesná zkouška s sebou si vezměte : cvičební ůbor ,tenisky ,dívky povinně gumičku do vlasů ,vlastní švihadlo.Třetí zkouška proběhne zítra a u té se nechte překvapit...... Žena chvíly mlčí snad aby nám dala čas na zpracování pokynůna tabuli. Já v těch pokynech mám ale jasno hned tak jen čekám na pokyn k otočení listu.Elizabeth se otáčí a dává pokyn k otočení listu.Otáčím tedy list a na papířejsou typické pokyny jaké většinou bývají u testů.Klasické ůdaje a tak dál.....Otázky jsou opravdu lehké nestalo se že bych se musela rozmýšlet. Prostě rychle jedu. Test už má doončený tak letmo pokukuji po spolužácích všichni kromě Elliota ještě pracují. Kluka který je absolutně uzavřený do sebe a s nikým se nebaví .No a já mám pro něj tak trochu slabost. Pro ty jeho ůžasné karmelové vlasy padající mu do čela,když zbytek hlavy má pod kapucou. Na ty oči které mají barvu ůplně ledové modři .Když tak přemýšlím naše třída se dělí jen na partičku bárbínek ,kluky a holky takový ty typický puberťáky ,co se chtěj bavit ,blbnout a neskutečně řvát. Mě a Liv. A Elliota.Elliot.Znovu přemýtám nad dokonalostí jeho vlasů a očí . Rychle se na něj podívám už zřejmě také má dopsáno a těká očima po třídě. Když se podívá na mě a vidí že se dívám jeho směrem a rychle odvrací zrak ,těžko to šlo zahlédnout ale v jeho tváři se na pár sekund oběvuje ruměnec.Takhle bloumám po třídě ale vyhíbám se Elliotovi. Po asi půl hodině přichází Ellizabeth a oznamuježe ti co mají hotovo tak mohou jít domů. S Elliotem se zvedáme a jdeme odevzdat naše testy. Ellizabeth si je bere ,nahlašujeme jí jména a odcházíme. Jdu na metro a jedu domů. Doma ani nevím co mě tak vyčerpalo ale jsem vyčerpaná tak ulehám do postele.Usínám asi po minutě. Poslední myšlenku věnuji Elliotovým dokonalým ledovým očím a usínám.

Tohle je můj první příběhtak doufám že se aspoň trochu líbí.Na obrázku je jak má asi tak vypadat Livy. Sofie je hned na úplném začátku.