Ti jiní

Loučení

''Livy neházej mi s tím šamponem!!!!''  ''Já nemůžu za to že tady máš minové pole věcí.'' Zakřičela Livy a praštila mým šamponem do zavazadla až málem rozbila mojí porcelánovou sošku sovy pro štěstí.

 Když jsem včera přišla domů byla jsem tak emocionálně vyčerpaná že jsem se dokázala jen převléct a zavolat mamce. Kupodivu na tohle všechno šílenství reagovala jako by to čekala. Možná to věděla ,co já vím. Nakonec jsem s sebou praštila do postele a okamžitě usnula. Dneska jsem si pozvala Livy aby mi pomohla si zabalit. Kdo ví možná ji už nikdy neuvidím. To by bylo příšerné.

Nemůžu vycházet z domu tak Livy přinesla pizzu a popcorn a ujídaly jsme při balení. Mamka a taťka mají přijet od známých zítra. Původní plán byl že tam zůstanou celý týden ,ale z toho sešlo když se dozvěděli že budu za 4 dny odjíždět. Livy u nás dneska přespí. Je to od ní hezké že chce trávit čas se mnou a mým novým kámošem panem Shepardem. Opravdu ,dokonce mě nechal samotnou s Livy v pokoji ,sice mě to stálo půlku pizzy ,ale opravdu bych nechtěla aby na nás zíral když balíme moje tretky

. ''Pozor vyliješ si ten parfém na nohu.'' Vytrhla mě Livy ze zamyšlení. Opravdu měla jsem v ruce voňavku. Problém je v tom že jsem si vůbec nemohla vzpomenout jak jsem jí brala do ruky. '' To je tak když se zamyslíš.'' Odpovím trochu sarkasticky.''Dobře ,dobře jenom dávej pozor!'' Vyprskne smíchy Livy.  ''Tohle balení je hrozná otrava, pojďme se na něco podívat!'' Livy tedy na notebooku zapne anime a podívá se na mně jestli jí to projde. ''No jo ,pro dnešek můžeš.'' Povolím jí to. Opravdu nevím o co tam jde. Jenom koukám na obrazovku.

Konečně se můžu pořádně zamyslet. Tak jo ,možnost utéct jsem už dávno zavrhla. Zaprvé proto že se nechci dostat do sporu s gorillou a.k.a. Shepardem. Zadruhé v živoťe jsem se nedokázala přimět běžet tak dlouho aby mně už nenašli. A za třetí si myslím že bych se mohla dát dohromady s Elliotem. Já vím je to pitomej důvod ,ale asi budu doufat. Měsíc budu muset vydržet v záhadném ústavu pro blázny. To vydržím. Sice mi bude chybět Liv a rodiče ,ale co nadělám. Prostě to nějak přežiju.

"Ahoj ,zlatíčko!"uslyším ze spodu domu mámu jak na mně volá. Rychle se zvednu a běžím vysokou rychlostí. Přece jenom mně chyběli. Málem zakonpu na našich klouzavých točivých schodech. To by bylo opravdu trapné. Konečně doběhnu dolů a uvidím mámu která má na obličeji velmi ustaraný výraz. Táta stojí vedle ní a tváří se tak trochu .................zklamaně?!

"Ahoj mami a ta tati." Vykoktám a trochu provinile se jim podívám do obličejů. Oba dva jsou opravdu vysocí. Máma má jemné rysy a modré oči . Její tmavě hnědé vlasy jsou sepnuté v perfektním drdolu na vrcholu hlavu. Můj otec má naprosto stejně zrzavé vlasy jako já. Na obličeji má neupravené strniště.Chvilku se na sebe koukáme a potom máma prolomí ledy a běží mě obejmout

Potom co mě máma umačká  v obětí ,tak se podívám na tátu ,ale ten tam stále stojí a trapně se kouká do zdi. Ihned mi dojde na co myslí . A to jsem se na to snažila zapomenout.

Když jsem ještě byla malá ,moje máma byla těhotná s mou sestrou. Když se sestra narodila otec pojal podezření že to dítě není jeho. Hočička ,její jméno je Elissa má hnědé oči a černé vlasy. Dali si udělat testy na dna a ouha , Elissa nebyla tátovo dítě. Byla jen mámina . Od té doby máma každý měsíc mizela někam pryč. Tohle jsem objevila v 11 letech. Nebudu lhát poté jsem se zhroutila.

Doufám že se vám kapitola bude líbit budu se snažit vydávat častěji😇😇😇