Depressed 2 //c.h., cz

Chapter Five

Omlouvám se za chyby, psala jsem to na mobilu, takže je možné, že díky mému nepříteli autocorrection něco nebude dávat smysl. Zítra díl na ntbooku opravím! A prosím, přečtěte si A/N na konci ^-^

Uběhl týden od té doby, co jsem se vrátila. Už jsem navštívila i ostatní kluky a tentokrát na mě byl dokonce i Luke milý... Celkem...
Na jednu stranu je příjemné, jak hezky se ke mě všichni chovají, ale na druhou stranu mě začíná otravovat jak mě všichni pronásledují na každém kroku. Hlavně tedy Calum. Navštěvoval mě každý den a i když jsem ho přemlouvala aby odešel, prostě to neudělal. Samozřejmě, že s ním chci trávit čas, ale taky chci mít nějaký čas pro sebe.
Dneska jsou Vánoce. O perníčky se nám postaral Calum už před týdnem a zbytek cukroví jsme spolu postupně dopekli. No, většinou to skončilo menším nepořádkem v kuchyni, ale nakonec jsme vždycky alespoň něco vykuchtili.
Dneska se mám taky vidět se Sarah a Stephanie, se kterými už jsem pěknou chvíli nebyla. Právě jsem se oblékla a rozloučila s Charliem. Zrovna mířím do parku, který se nachází kousek od mého domu a kde se taky mám setkat s holkama. Calumovi jsem to radši ani neříkala, jelikož by beztak chtěl jít se mnou.
"Bell!"Uslyším už z dálky hlas Stephanie, která se ke mně okamžitě rozběhne. Uchechtnu se a nechám ji mě obejmout.
"Chyběla jsi nám!"Usměje se, když mě konečně propustí z jejího objetí. To už si všimnu i Sarah, která k nám pomalu došla.
"Příště až se necháš unést, alespoň napiš"Uchechtne se Sarah, ale přesto mě taky vtáhne do objetí.
"To se ti řekne"Uchechtnu se a odtáhnu se od ní"Takže... Co plánujete?"Nadzvednu obočí.
"Starbucks, kino, McDonald?"Zazubí se Sára, což nás donutí protočit oči, jelikož nás k tomu nutí pokaždé co jdeme ven.
"Popravdě tentokrát mám celkem chuť na Starbucks... A kino taky nezní špatně"Usměji se, načež Steph jen přikývne.
"Tak jdeme!"Zazubí se Sarah a všechny se rozejdeme k nejbližšímu Starbucks.

-

"Takže co je nového?"Usměji se, načež si uštknutí z mého jahodového Frapuccina.
"Um... Nic moc."Zamumlá Stephanie se sklopenou hlavou.
"Něco přece jenom"Povzdechne si Sarah, čímž si vyslouží Stephanin vražedný pohled. "Sarah... Buď zticha."Zavrčí Steph.
"Takže? Co se děje?"Povzdechnutí si a podložím moje pití na stůl přede mnou. Já jsem věděla, že nějaká špatná zpráva prostě musí přijít.
"No... Dejme tomu, že v naší škole byl jeden... Člověk, kterého nemáš zrovna nejradši"Zamumlá Steph nervózně, studujíc moji reakci.
"Byl to Brad."Dodá Sarah, čímž si vyslouží další vražedný pohled od Steph.
"Cože? Co tam chtěl?"Zamračím se nad tou novinkou, která mi samozřejmě musela alespoň trochu zkazit náladu.
"Sarah, neř-"
"Chce tam přestoupit."Sarah přeruší Stephanie, která jen protočí očima.
"Jakože... Na naší školu?"Zeptám se potichu, načež obě přikývnou.
"Ale... Proč?"Povzdechnutí si, sledující obě holky.
"Hádej"Zamumlá Sarah s pohledem upřeným na mě.
"Ne..."Zakňourám a opřu si lokty o stůl, vkládajíc svou hlavu do mých rukou.
"No tak... Nenech si tím kazit Vánoce."Řekne Stephanie s dalším povzdechem.
"Jo... A víš, že když se tě jen dotkne, zmlátím ho... Nemám s tím problém"Ušklíbne se Sarah, načež se zasměju.
"Jasně Rocky... Co kdyby jsme šly do toho kina?"Uchechtnu se a vstanu předtím, než si vezmu mé Frapuccino. Přece jen na to dnes prostě nechci myslet. Jsou Vánoce a tentokrát už si je nenechám zkazit.
"Jasně... Jdeme Rocky"Zahihňa se Steph, načež taky vstane.
"Opovažte se mi říkat Rocky"
"Neboj, Rocky."

-

"Charlie? Jsem doma!"Zařvu, když otevřu vchodové dveře. Všude je tma, což je celkem zvláštní, jelikož by Charlie měl být doma... Přece jenom jsou Vánoce a už je pět hodin večer, tak akorát čas na večeři.
Sundám si bundu i boty a rozejdu se do kuchyně, kde samozřejmě nikdo není. Zamračím se a přejdu zpět do chodby, ze které se vydáme do obýváků. Hned když otevřu dveře, nahrnou se mi slzy do očí. Jsou tu všichni, samozřejmě až na Steph se Sarah. Všichni sedí u stolu a smějí se. Ashton, Michael a Luke na jedné straně, Calum a Charlie na druhé. Mezi nimi je samozřejmě volné místo, čekající jen na mě.
Nikdo nevypadá, že by si mě nějak všimnul, jelikož jsou všichni hluboce zabraní do konverzace.
Uchechtnu se a přejdu k volné židli, čímž si konečně vysloužím jejich pozornost.
"Hele kdo se ukázal! Už jsme mysleli, že jsi na nás zapomněla"Uchechtne se Charlie, když se usadím na svou židli.
"To bych si nedovolila"Zahihňám se.
Všichni se zaberou zpět do konverzace, jediný Calum je ticho a pozoruje mě.
"Co je?"Uchechtnu se, když už se na mě Calum několik minut bez přestávky dívá.
"Nic... Veselé Vánoce, méďo"Usměje se a položí svou ruku na tu mou, ležíc na stole.
"Veselé Vánoce... Buřtíku"Usměju se a položím si hlavu na Calovo rameno. Možná tyhle Vánoce nebudou tak špatné.

Okay... Okay... Kamenujte mě... Máte mé svolení... Jsem se na to zas vy***la.... Ale jsem zpět! Jsou Vánoce, tak jsem musela alespoň něco vydat... Chtěla bych vám moc poděkovat za všechnu tu podporu, kterou mi u všech mích příběhů dáváte, i přes mou neaktivitu... Depka má už 16.8K, za což vám neskutečně děkuju.
Opravdu se omlouvám, že i přestože jsem to slíbila, zase jsem díl vydala tak pozdě. Pokusím se být aktivnější.
Opravdu by mě neskutečně potěšil alespoň krátký komentář s vaším názorem. Popravdě tenhle díl byl dost nudný a špatně se mi psal, ale... Alespoň něco.
Także budu ráda za každé komenty i  voty!
Krásné Vánoce! Mám vás neskutečně ráda ❤ Moje Depressed family ❤