Depressed 2 //c.h., cz

Chapter Four

Tak moc mi chybí Charlie! Stále je pryč, pravděpodobně ještě vyřizuje ty peníze.
Stále nechápu, kde je vzal. Vždyť mi říkal, že žádné nemá! A pokud je měl, proč mu je nedal rovnou?
Rozhodnu se nad tím prozatím nepřemýšlet. Alespoň než přijde Charlie. Teď bych se spíš měla starat o Caluma.
Nechce mě pustit ani na krok od sebe. To se o mě až tak bojí? Neříkám, že mi vadí s ním trávit čas... Jen je dobré mít taky nějaké soukromí. Které mi Calum ještě asi pěkně dlouho nedopřeje.
"Nad čím přemýšlíš?"Usměje se Calum, když si všimne, že už pár minut jen čumím do zdi.
Zrovna sedíme na pohovce a díváme se na nějakou nudnou americkou komedii. Ale té já moc pozornosti nevěnuju.
"Nad ničím."Pousměji se a přitulím se blíže k němu. Uchechtne se a přitáhne si mě k sobě na klín, kde se cítím nejbezpečněji.
"Víš, kde vzal Charlie ty peníze?"Podívám se na Caluma, který je momentálně celkem zažraný do toho pitomého filmu.
"Nevím, asi to měl uspořené."Pokrčí rameny, zatímco přesune svůj pohled na mě.
"Všichni jsme o tebe měli strach."Řekne potichu, když mi zastrčí pramen vlasů za ucho. Čím déle s ním jsem, tím více si uvědomuji, jak mi chyběl...

Nevím co na to odpovědět. Jen se přitulím blíže ke Calumovi a zabořím hlavu do jeho hrudi. Po chvíli pomalu začnu usínat, ale probudí mě hluk z chodby. Uvědomím si, že už jsem asi chvíli spala, jelikož už tu Calum není.

S povzdechem se zvednu a vydám se do chodby. Stojí tam Charlie s Calumem a něco řeší. Usměji se, když si mě Calum všimne. Charlie se brzy taky otočí a na jeho tváři se objeví šťastný úsměv. Přijde blíže ke mně a obmotá kolem mě své paže. 

Nemohla jsem si nevšimnout jeho roztrženého rtu a modřiny, tvořící se na jeho čelisti.

"Co se ti stalo?"Zeptám se potichu, když mě konečně propustí z jeho objetí. Jen se pousměje, dívajíc se na mě.

"Řeknu ti to později."Řekne potichu, zastrkávajíc pramínek mých vlasů za mé ucho.

"Moc si mi chyběl."Řeknu stejně tichým hlasem, když sklopím svůj zrak k zemi. Je to pravda. I když znám Charlieho jen chvíli, neskutečně mi přirostl k srdci.

"Ty mně taky. Všichni o tebe měli strach."Řekne větu, kterou už slyším snad po desáté. To mi to všichni musí opakovat?

-

Po dlouhém přemlouvání jsem Caluma donutila jít domů. Ne, že bych ho tu nechtěla, ale... Nechci. Taky potřebuji své soukromí a nějaký ten čas s Charliem, což ale Calum moc nerespektuje.

Teď s Charliem sedím na mé posteli. Líbí se mi, jak moc se mi teď věnuje. Už je pozdě večer, ale mně se stále nechce spát.

"Co se ti teda stalo?"Zeptám se znovu, po chvíli ticha. Jeho úsměv zmizí, načež si povzdechne.

"Chybělo mi trochu peněz. Bylo to jen pár desítek dolarů, ale on z toho nebyl moc nadšený. Znovu si povzdechne, když vezme mou ruku do té své. "Nedělej si s tím starosti. Hlavní je, že jsme to zaplatili a už nás nebude otravovat."Věnuje mi malý úsměv.

Malinko přikývnu, přestože je mi Charlieho líto. Vysvětlil mi, kde vzal ty peníze. Prý to šetřil "na budoucnost", ale já mu stále moc nevěřím. 

Po další chvíli tichého sezení začnu být unavená. Přece jenom byl dnešek vyčerpávající.

"Vyspi se. Musíš být unavená."Usměje se Charlie, když pravděpodobně zachytí mé zavírající se oči. 

Přikývnu a lehnu si pod mou měkoučkou deku, dívajíc se na Charlieho sedícího na mé posteli.

"Zůstaneš se mnou, než usnu?"Zeptám se potichu. Ano, je do dětinské. Ale mně přijde, že teď s Charliem musím trávit mnohem víc času. Kdykoliv se může něco zvrtnout a něco nemilého se stát.

"Jasně."Uchechtne se a sehne se, aby políbil mé líčko.

"Dobrou noc, Charlie."Usměji se předtím, než zavřu své oči.

"Sladké sny, princezno."Uslyším, zatímco pomalu začnu usínat.

Jaj, nudný a špatně napsaný díl xD Jen jsem potřebovala něco vydat, takže se s tím budete muset spokojit ^-^

Doufám, že jste s dílem alespoň trochu spokojeni. Budu moc ráda za každý komentář, i vote <3