Depressed 2 //c.h., cz

Chapter One

Omlouvám se za chyby x3 

Skrz pootevřené dveře do místnosti proudí trochu světla, ale stále ne dost na to, abych pořádně dokázala rozeznat kde to jsem. Muže, který vešel do místnosti však poznávám moc dobře.

"Promiň, trochu jsem se zpozdil. Ale to jen kvůli tomu, že jsem tvou návštěvu nečekal tak brzo."Uchechtne se Charlieho kolega, zatímco se ke mě pomalým krokem přibližuje.

"Když jsem tak dlouho čekal na Charlieho peníze, myslel jsem, že se i ty zpozdíš."Ušklíbne se, čímž se mi ještě více znechutí. Je to takový ten typ muže, který na vás čeká v temné uličce, když se v noci vracíte domů...

"Žádný křik? Brek? Prosebný pohled?"Nadzvedne obočí, zatímco mě propaluje pohledem. Když prochází kolem dívky, která se mnou sdílí můj nynější pokoj, kopne ji do nohy, což ji jen donutí být hlasitější.

"Neříkám, že musíš vyvádět jako ona, ale... Co takový pud sebezáchovy? V situacích, jako je tahle tě to většinou donutí křičet..."Řekne, stále trochu nechápavě, když se přiblíží ještě blíže k mé maličkosti.

Proč bych měla křičet? Nikdo mě neuslyší, jen si vykřičím hlasivky a udělám tuhle situaci ještě horší. Nakloní se ke mě a mé oči se rozšíří. Čekám, že mě udeří, nebo mě znovu uspí. Ale k mému překvapení jen strhne pásku z mé pusy. 

"Stále nic? To myslíš vážně?"Uchechtne se a přiblíží svůj obličej blíže k tomu mému.

"Co je špatně? Nejsi dost vyděšená? Nebo jsi až moc vyděšená?"Uchechtne se, což mě jen donutí otočit hlavu na stranu. Opravdu nepotřebuji cítit jeho nechutný dech smrdící po kouři.

Pobaveně zakroutí hlavou a chytne mě za zápěstí-možná až moc pevně Stále se ale držím a nevydávám ani hlásku.Muž mě vytáhne na nohy a dovleče mě ke schodům, do kterých mě musí skoro dostrkat. 

Ocitneme se v obří hale, která tomu vlhkému  odpornému sklepu nesahá ani po kotníky. Většina věcí, co se zde nachází je pozlacená, nebo mramorová. Co po Charliem ten chlap chce? Vypadá to, že má peněz, že se v nich může koupat. Vždyť si ani nemůže všimnout, že mu chybí "pár" tisíců dolarů.

Než si všechno pořádně stihnu prohlédnout, už mě dovleče do obývacího pokoje, což soudím podle obří televize visící na stěně. Strčí do mě, což mě donutí spadnout na gauč. Otočí se ke mně zády a jen tam stojí, pravděpodobně na někoho čeká. Jen se modlím, že čeká na charlieho, který mu dá peníze a odveze si mě domů.

Ale to jsem až moc naivní. Brzy do místnosti vstoupí další tři muži. Všichni jsou v oblecích a dva z nich jsou pravděpodobně bodyguardi.  Za pase mají vysílačky a zbraně, zkrátka jako v typickém akčním filmu.

"Kde má sakra tu pásku, Petere?"Zavrčí muž, který se k nám blíží, s jeho bodyguardy hned za ním.

"V klidu, je to v pohodě. Ta jenom tak řvát nebude, nevydá ani hlásku."Usměje se Peter, který je na sebe očividně hrdý.

"Idiote! Proč tu asi je? Aby mluvila. Je nám k ničemu, když nic neřekne."Zařve muž, jenž je pravděpodobně Peterův šéf.

"Hádám že peníze nedorazily?"Nadzvedne obočí Peterův nadřízený, zatímco mi stále nevěnuje jediný pohled.

"Ne, pořád nic. Co už,prostě ji budeme muset znásilnit, ať už začne mluvit."Ušklíbne se Peter a rozejde se k mně, ale ruka jeho nadřízeného ho zastaví.

"Přestaň se chovat jako idiot... "Protočí očima a upře svůj pohled na mě.

"Tak? Kde jsou to peníze?"Nadzvedne obočí, čekajíc na mou odpověď. Já však stále nic neříkám. Zaprvé se nechci tak lehko vzdát. A zadruhé... Jaké peníze? Myslela jsem, že Charlie žádné nemá...

Muž si jen povzdechne a klekne si před pohovku na které právě sedím, takže mi vidí do očí.

"Nepočítej s tím, že to budu v klidu stát a celou noc čekat na tvou odpověď... Takže se zeptám znovu... Kde jsou ty peníze?"S každým slovem zvyšuje hlas, takže když dokončí větu, skoro mi řve do obličeje. Já však stále zůstávám tichá, což je pravděpodobně špatně. Jeho ruka se střetne s mým líčkem, což mě donutí pevně semknout víčka.

"Asi to po dobrém nepůjde..."S dalším povzdechem se postaví, zatímco mě nepřestává propalovat pohledem

Doufám, že jste s dílem spokojeni ^-^

Malá otázka na závěr... Měla bych to psát v přítomném, nebo minulém čase? Je to jen na vás. Mně osobně s lépe čtou příběhy psané v minulém čase, proto se ptám.

Budu moc ráda za každý komentář, i hvězdičku <3