FNaF Just ship it

Freddy x Toy Freddy

Dobrá, mám z tohoto fakt zvláštní pocit, je to poprvé píšu něco takového. Vím že je to odfláklé, ale já to líp neumím.
V této kapitole je Toy Freddy pojmenován Frederick, protože to zní líp. Příjemné čtení :3

Sedl jsem si ke stolu v malé a tmavé místnosti. Pomalu jsem pohledem přejel všechny papíry na stole. Z prvního šuplíku jsem vytáhl náhodnou psací potřebu a vzal do ruky první papír. Vlastně mě ani nepřekvapilo, když jsem místo písmen viděl pouze jakousi šedou šmouhu. Nezapomeň brýle, bratříčku. Bylo napsané neupraveným velkým písmem mého mladšího bratra na papíře u kalendáře.

,,Jdi s tím už do háje!" zařval jsem a praštil pěstí do stolu. Musím se uklidnit, tohle je pro někoho na mé úrovni nepřípustné. Papír s nápisem jsem zmuchlal a hodil do malého koše u nohy stolu. Vytáhl jsem z šuplíku své brýle, které jsem si nečekaně nasadil. Začetl jsem se do papíru, toho který jsem odložil.

,,Freddy!" zahulákal známý hlas.
,,Co chceš Fredericku?" zavrčel jsem a ani nezvedl zrak od práce.
,,Já tě jen přišel pozdravit." zakňourá Frederick.
,,Tak pozdravit?!" zařvu. ,,Ty to snad nepochopíš?! Ty jsi mě měl nahradit! A co já? Co mé city?! To je všem jedno!" Rozhodím rukama a po tváři mi začnou téct slzy. Ne, Freddy přestaň.
,,Ale Freddy, vždyť ty víš že já tě mám ze všech nejvíc rád." začne zase Frederick. Kolem svého krku ucítím silné ruce.
,,Fredericku, t-tohle nejde!" vykoktám. Cítím jeho dech na krku, je to příjemné a zároveň divné.
,,Ale Freddy," tohle už jsem dneska slyšel...,, já nezůstanu jen u tohohle." zašeptá mi do ucha a sundá můj klobouk, následně ho zvedne do vzduchu.
,,Vrať mi to! Hej!" vykřiknu a z židle se pro svůj klobouk natáhnu.
,,Nechytne! Nechytne!" křičel a poskakoval jako malé dítě. Tohle jsem na něm vždy měl rád, nikdy z něj nebylo to co ze mne, protivný pracovník pizzerie. Vyskočil jsem ze své židle a chvíli Fredericka proháněl po malé kanceláři. Potom jsem ho jednoduše přirazil ke zdi.
,,Jak z amerických filmů." podotkne. Rád bych ho okřikl, ale teď bych to zkazil. Nikdy jsem si nic neužil, takže proč ne teď, že?
,,Romeo a Julie." řeknu. Moje filmová znalost není největší a tohle bylo první co mě napadlo.
,,Budeš má M'Lady?" zeptá se Frederick a přes to, že je nalepený na zdi, si klekne. Zezadu to musí vypadat komicky. Později to tak bude doopravdy.
,,To je blbě." zasměji se.
,,Budeš můj M'Lady?" zeptá se znovu. On nikdy nebyl úplně normalní.
,,Nejsem M'Lady, jsem Chat Noir a ty jsi Ladybug, jsem Romeo a ty Julie, jsem Freddy Fazbear a ty Frederick!" řeknu. Co to zase melu? To o Berušce a Kocourovi mělo zůstat v tajnosti!
,,Ty sleduješ Miraculous?" zeptá se Frederick.
,,J-jo?" vykoktám.
,,Bože, ty jsi dokonalý!" vyskočí a pověsí se mi na krk. Nevýhoda toho kdo je vyšší.
,,Proč máš furt zástěru? Vypadáš jako ženská." zeptá se. Mám chuť mu to nějak vrátit takže...
,,Ha! To říká ten co má na tváři make-up?" podívám se na jeho červeně namalované tváře a začnu se smát.
,,Já alespoň dnes vystupoval." zasměje se Frederick.
,,Hmpfh." zabručím a "uraženě" odejdu ke svému stolu.
,,Ale Freddýsku!" zakvičí Frederick.
,,Neříkej mi tak!" vyjeknu. Nelíbí se mi, když mi tak někdo říká. Sednu si na stůl a začnu prsty vyťukávat náhodné kombinace.
,,Are you going to Scarborough Fair." začne zpívat Frederick.
,,Heh, vtipný je že to dál neznám." dobrá, tohle je fakt klasický Frederick.
,,Víš co, pojď za mnou!" vykřiknu, shodím že sebe zástěru a rozběhnu se ke dveřím. Kancelář mám v druhém patře, takže ještě jedny schody a žebřík na střechu.
,,Počkej!" ozve se za mnou a já se smíchem běžím nahoru po schodech. Vyskočím na žebřík a bleskově vylezu nahoru na střechu. Vlasy mi vlají ve větru a já se začínám hlasitě smát.
,,Tady je někdo veselý!" ozve se za mnou Frederick. Podívám se na něj, jak se elegantně opírá o anténu.
,,Joooo!" zakřičím a vesele ho obejmu.
,,Ty jsi tak milej." zašklebí se. Prohrábne mi mé hnědé vlasy. Já mu to oplatím a shodím mu z hlavy klobouk.
,,Freddy, polsyš, co se stalo, že ses tak změnil?" zeptá se.
,,J-Já ani nevím." vykoktám. Lehce ho políbím do vlasů. Výhoda vyššího, že?
,,Promiň." zašeptá Frederick. Ignoruji ho, on se omlouvá pořád. Po chvíli ucítím jeho rty na těm mých. Odtáhnu se až, když mi dojde vzduch. Podívám se do jeho uslzených očí. To není dobré.
,,Fredericku, co se děje?" zeptám se starostlivě.
,,Já to nechci udělat!" vzlykne.
,,Co?" zeptám se znovu.
,,J-já tě m-musím z-zab-bb-ít." vykoktá. Zalapám po dechu. Cože?
,,Cože?" řeknu nahlas.
,,Springtrap, chce abych to udělal. Jinak zapálí pizzerii a zabije tě sám." rozpláče se. Pohladím ho po hlavě.
,,Pšš, všechno bude dobré." zašeptám lež které stejně nevěřím.
,,Můžeme jen něco zkusit?" zeptá se Frederick.
,,Pro tebe všechno." usměji se.
,,Já bych chtěl," odmlčí se a smutně se na mě podívá.,,vidět tě tak, jak tě bůh stvořil."
,,T-ty myslíš?" vykoktám. On přikývne. Já také přikývnu. Když mám zemřít tak si alespoň užiju! Frederick mě odtáhne za bednu od klimatizace. Střecha má vysoký okraj, bylo tu oblíbené místo sebevrahů. Frederick jednoduše strhne všechno co jsem měl na sobě a odhalí tak mé robotické klouby a nahé tělo.
,,Škoda že jsme roboti." povzdechne si. Vím proč takže ho plně chápu.
,,Takže mě teď," zamyslím se.
,,zabiješ?"
,,Promiň. Moc." řekne a smutně mě obejme. Poté vstane a vytáhne odněkud pistoli. Namíří ji k mé hlavě a...