FNaF Just ship it

Marionette x Golden Freddy

Zase... Ozývalo se Marionette v hlavě. Znovu se to stalo. On, on se vrátil, aby zavraždil další děti. Nenáviděla ho, ale stejně znala jeho budoucnost. Bude potrestán, jako vždy. I přes to, že z toho byla vždy rozhozená, svou práci vždy vykonala dobře. Jenže dnes to bylo jiné. Do kostýmu animatronika schovávala tělo vlastní sestry. Sice se s ním neviděla už dlouhou dobu, nepamatovala si mnoho věcí o ní, ale byla to její jediná rodina. Ona byla jediná, která ji po její smrti poznala.
,,Je mi to tak líto..." povzdechla si. Po bledé tváři jí stékaly slzy. Netušila, že tohle vše sleduje i někdo další.

,,Marionette?" leknutím sebou trhla a co nejrychleji se snažila zakrýt svůj smutek. On se jí podíval do očí a usmál se. ,,Pamatuješ? Když jsme byli mladší a....a volní?"
,,Nerada bych tě nějak urazila, ale tohle mi doopravdy nepo-" rukou jí naznačil, ať ho nechá mluvit.
,,Víš, vždy se mi líbilo tě vidět veselou. Teď, ničí mě to. Víc než tebe. Vím, že pro tebe je to těžké, znám to." pokusil se jí uklidnit. Sám tímto prošel. Před čtyři roky mu "fialový muž" zabil mladšího bratra Freddyho. Tenkrát to byla Marionette, která ho přivedla zpět k životu. Sice jako animatronika, ale stále tu byl pro něj. ,,A proto, tě teď chci nějak rozveselit."
,,Goldie," poprvé za tento den se usmála, ,,promiň, ale, já nevím..."
,,Ale, potřebuješ se odreagovat, takže, pojď za mnou." prohlásil a vzal ji za ruku. Sice se ze začátku bránila, ale pak to vzdala.

,,Víš, já tě vždy měl radši než ostatní tady, takže nedopustím, aby jsi byla smutná."
,,Goldie?" vydechla překvapeně...
,,Ano, má drahá?" zeptal se s úsměvem. Nemohla od něj odtrhnout pohled...
,,Víš, taky tě mám ráda, ale..." odmlčela se.
,,Ale?" překvapeně a až zklamaně řekl.
,,Ale, co by na to řekli ostatní?" tiše pokračovala.
,,Kašli na ostatní..." řekl. Lehce jí dvěmi prsty zvednul bradu, aby se mu dívala do očí.
,,G-Goldie!" neposlouchal a umlčel ji tím, že spojil jejich rty. Ona se na něj chvíli udiveně dívala a on se odtáhl. Podíval se na ni, otočil se a odešel. Marionette spadla na kolena. Tohle nechtěla. Nevěděla, jestli něco udělala špatně, ale cítila, že tohle dobře nebylo. Po tvářích jí znovu začaly stékat slzy. Přála si, aby tu byl. Aby jí znovu hladil po vlasech a říkal, aby se nebála. Tak, jak to bylo dřív. V tom jí někdo setřel z tváře slzu.
,,To si myslíš, že se mne tak lehce zbavíš?" zasmál se. Ihned se mu vrhla okolo krku a začala se omlouvat.
,,Já se nezlobím..." klidnil ji, ale ona byla k nezastavení. Znovu použít stejnou možnost umlčení. Ale ona tentokrát nebyla jak prkno, spolupracovala...

----

Ano, já ještě žiju xD, no, zapomněla jsem na tuhle knížku, co říct, doufám, že vám nevadí, že z téhle knížky nedělám psané porno, no, tak z téhle kapitoly :D

So, have good time and bye!