5.kapitola ∆

215 25 0
                                    

Kou

Překvapilo mě že byla v klidu,i když vůbec nevěděla kdo jsem.

Jen se na mě upřeně dívala a sledovala každý můj pohyb.
Hned jak jsem k ní přistoupil o jeden krok dopředu,vstala a její ptáček začal splašeně pískat.

Nechtěl jsem jí nic udělat,tak jsem udělal ještě jeden krok k ní a promluvil.
,,Neboj se mě,nechci ti nic udělat.'',,Jak to mám vědět?'',,Kdybych ti chtěl ublížit,tak bych z toho křoví nevylézal,nebo na tebe zaútočil.A jsem tu sám.''

Šlo vidět,že se přece jen trochu uklidnila,ale pořád se na mě upřeně koukala.

Škoda že jsem přes ofinu,která ji spadala do obličeje neviděl její oči.

Udělal jsem k ní ještě pár kroků,a pak jsem asi metr před ní zastavil.

Přitom jsem se usmíval.Hodně holek by těď bylo z mého úsměvu na větvi,ale ona tam pořád jen tak stála s neutrálním výrazem.

Něco na ní bylo divného.Ale co?Možná proto mi přišla tak jiná...

Zase po dlouhé době vyšla,jako vždy krátká. :-)
Vaše miraculousXvendy

Lesní dívkaKde žijí příběhy. Začni objevovat