Daleké a rychlé cestování

694 67 30
                                    

,, Já nevím. Danko nemůže a tebe znám dlouho. Vím navíc, jak moc si chtěl někam letět."

,, Báro. Já. Děkuju."

Jirka vstal a obejmul mě.
Jirka toho o mě ví teď dost. A Petr by se mnou neletěl. Vím rozhodně, že si to my tři užijeme.

,, A příště vás všechny taky někam vezmu." Dodala jsem a kluci se usmáli.

,, Kam?" Zajímal se hned Agrael.

,, V zahraničí jsem si nechala postavit dům, jelikož mě to vyšlo levněji. Takže jste všichni zváni. Budu tam asi do konce září. V srpnu mám ještě pár povinností."

,, A od kdy tam budeš?" Drcnul do mě Sterak a tím mě vyrušil nad listováním mým kalendářem v hlavě.

,, To sama nevím. Ta cesta do Taiwanu mi zcela nahradí cestování s Harrym. Pak pojedu s Petrem někam k jezeru."

,, Uuuu, letní románek." Zase reagoval Agrael.

,, A do držky bys nechtěl?" Slušně jsem mu na to odpověděla.

,, Promiň, ty vlastně máš románek se mnou."

Všichni se na mě tázavě podívali a já zase zkoušela vraždit pohledem.

,, A to by mě zajímalo od kdy."

,, Od doby, co jsme spolu spali."

,, Hele, když se ti o tom zdálo,  neznamená to, že to je skutečnost. Martine?" Podívala jsem se na něj a on se usmál.

Shodil ho z kmenu a my se začali smát.

,, Ale jinak jste všichni opravdu zvaný. Ale dejte mi předtím vědět. Nebudu vám v pyžamu otevírat a zvát dovnitř."

,, Neboj, většina stejnak zná tvoje pyžamo." Ujistil mě Danko a já se ironicky zasmála.

,, Hahaha. Když vám neřeknu adresu, tak ten dům ani nenajdete."

Bod pro mě.
Začala mi být zima, tak jsem se přitulila k Ondrovi a dál poslouchala kluky. V tom jsem si vzpomněla na překvápko pro kluky a vytáhla Steraka se mnou do jídelny.
Sterak mi pomohl připravit jídlo a z okna kluky přivolal.
Všichni se divili, kde jsem to jídlo sehnala.

Oslavovali jsme.
Užívali si.
A pobavili se.
Když jsem se probudila, ležela jsem v posteli s Martinem. Posadila jsem se a to ho probudilo.

,, Co se do prdele děje?"

,, Mě se ptej. Ale nic se nedělo, že ne?"

Martin se podíval pod peřinu a podíval se na mě.

,, Pamatuješ si něco, Báro?"

,, Já tedy moc ne, ty?"

,, Něco málo si vybavuji."

,, Takže. My. My se spolu... Ach Bože."

Dala jsem si obličej do dlaní a litovala včerejška.
Řekla jsem, že pít nebudu.
Ale já kráva se pořád někdy napiju!

,, Ale vždyť.. Martine, ty nepiješ."

Ano.
Tak to tedy....
Vstala jsem a chtěla odejít.

,, Ne, Báro! Nic mezi námi nebylo. Dělal jsem si srandu."

Odkryl peřinu a byl oblečený.

Youtube tábor 3Kde žijí příběhy. Začni objevovat