Vyvolená elementy !POZASTAVENO!

Prolog

Běžela přes les, co jí nohy stačily.Sice za sebou neslyšela kroky, ale cítila, že ji někdo pronásleduje.Znovu se ujistila, že její dítě spokojeně spí a je zachumlané v dečce. Bylo moc důležité, aby nevydalo jediný zvuk, jinak by je mohli najít rychleji.Blížil se konec lesa, a tak ještě přidala.I když vyběhla z lesa, tak v tempu nepolevovala. Blížila se k útesu a čím blíže k němu byla, tím více se ohlížela, aby se ujistila, že ji nikdo nevidí. Na konci útesu se zastavila a koukla na uzlíček štěstí v její náručí. Už byla vzhůru a koukala se na ni smaragdovýma očičkama, ale vůbec nedutala. Políbila ji na čelíčko a naposledy se rozhlédla, než začala slézat dolů po útesu.Ona tam totiž byla malá jeskyňka, ke které měla namířeno. Položila tam svoji malou dcerku, která ji celou dobu pozorovala těma velkýma očima.S výčitkami svědomí ji tam nechala a vylezla zpátky na skálu. Z pod kabátu vytáhla dečku a zabalila do ni kousek kamene, aby to vypadalo, jako že drží dítě v náručí. Za chvíli se k ní už seběhli ti, co jí sledovali.Pořád stála kousek od konce útesu a když uviděli, kde stojí, tak se ihned zastavili."Tohle nemusíš přeci udělat, jen nám dej to dítě a všichni zapomeneme na to, co se stalo." „Nikdy" Řekla a zároveň udělala krok do zadu, zavrávorala a dečka s kouskem kamene, ve které si oni mysleli, že je ta dívenka, spadla z útesu.Ona spadla také, ale zachytila se výběžku a jen pozorovala, jak dečku strhnul proud. Někteří z nich ji pomohli na nohy a ostatní zděšeně koukali z útesu, kam podle nich spadlo dítě, které tak moc chtěli pro sebe. Nedokázali nic dělat, jen tam stáli a snažili se zahlédnout tělíčko toho dítěte. Po chvíli to vzdali a s ní, obklíčenou ze všech stran, se vydali zpátky do lesa.Ona však cestou zkolabovala, jelikož její srdce bylo sužováno žalem, a tak ji zbytek cesty museli nést....

Prolog je sice kratší, ale kdybych ho udělala delší, tak bych prozradila víc děje a to nemůžu xD. Jinak doufám, že vás to zaujalo a dáte tomu šanci😉.
Vaše Sky <3