Vyvolená elementy !POZASTAVENO!

4. kapča

Z pohledu Adama
Hned co Thálie odešla, pustil jsem se do konverzace s rodiči. „ Jednou jí to budete muset říct, slyšel jsem, že do školy přijde nový žák. Co když to bude on, co potom? Vždyť ona nic neví a bůh ví co se stane, až ho uvidí. Reakce je nepředvídatelná a navíc může být i opožděná a já nechci, aby pak sebou švihla někde na cestě domů!“ „ To my samozřejmě taky ne, viď Maxi... Ale nemůžeme ji to říct, ne teď. Ještě není připravená čelit pravdě.“ „ Ona není připravená nebo ty mami? Každopádně ji dneska budu sledovat, ldyby náhodou. Takže domů přijdu později a kdyby něco, tak se o to postarám.“  „ Takhle s mamkou nemluv.... Ale jinak díky Aleku. “ „ Tak jo, hele už musím, jede mi autobus. Ahoj. “ Když jsem odcházel, tak mamka byla pořád zařažená a nejspíše přemýšlela nad tím, kolik v té větě bylo pravdy. Povzdechl jsem si, obul se a vyrazil na autobusovou zastávku. Jinak jsem blonďák s hnědýma očima a dneška jsem si vzal svoje oblíbené černé džíny a bílé tričko s potiskem. Konečně jsem se dostal do školy a cestou se pozdravil s kámošema. Debilní je, že nechodím s Tháj do školy.... „ Proč to řekli mě, ale jí ne? Vždyť je starší, pravdu by ustála. Sice to pro ni bude těžší než pro mě to přijmout, jelikož ona neví dvě tajemství a já nevěděl jen jedno. Ale takhle je ve větším nebezpečí. Částečně chápu rodiče, ale měla stejně těžkou výchovu jako já. Stejně se mi ale zdá, že je to vůči ní nefér. Kéž by to bylo všechno jednodušší.... “ Takhle ponořený v myšlenkách jsem dorazil do třídy, kde jsem si sednul k Michalovi do lavice. Je jako já a občas mi pomáhá ji hlídat, ale je to čím dál tím těžší, jelikož je vážně dobře vycvičená a ví, kdy jsme blízko, pak je tedy lehčí jít někam ven s ní. „ Čau kámo.“ pozdravili jsme se. „ Hele slyšel si něco o tom novým co má přijít do třídy tvojí ségry? “ „ Nic moc, ale mám podezření, že je to on. Proto tě chci poprosit, jestli bys ji dneska se mnou nesledoval. Když tak nás uvidí, ale aspoň někde neskolabuje, pokud je to opravdu on. “ „ Přeci tě nenechám, svého nejlepšího kamaráda, ve štichu ne?“  „ Díkes, máš to u mě.“ „ No problem bro 😉. “ ( žádný problém brácho) Pak ale zazvonilo a mi museli protrpět každoroční projev. Po škole jsem hned vyhledal Tháj a tu partičku ve které je. Její vlasy úplně zářily, takže jsem ji našel lehce. Jenže pak do mě Michal strčil loktem a ukázal na kluka, který se ležérně opíral o skříňky a pozoroval moji sestru. Nejspíš ucítil náš pohled, a tak svůj zrak odvrátil a hledal toho, kdo na něj čučel. My jsme to zaregistrovali a odvrátili zrak. Stačil jediný pohled a oba jsme věděli, na co ten druhý myslí. „ Je to on nebo tak rozhodně vypadá a nejspíš nás už viděl.“ „ Hele radši jdeme, nebo nám utečou. Ale rozhodně dej vědět rodičům, aby dali vědět radě. “ „ Máš pravdu, měli bychom už radši jít a hned jak přijedu domů, tak jim to řeknu. “ Tak jsme se tedy vydali za nimi. Sledovali jsme je až do pizzerie o které víme, že se tam ta jejich partička schází. Ten kluk za námi nešel, třeba ji ani neviděl, ale nesmíme riskovat. Sedli jsme si o jeden stůl od nich a moje sestra ke mně byla zády, takže mě neviděla a ostatní nevnímali. V jednu chvíli ve mně a Michalovi hrklo, když zmínili fakt, že ji nejspíše koukal na náhrdelník. Teď už jsem si byl 100% jistý, že je to on. Zvedl jsem se že židle, abych ji nějak přesvědčil, že musíme domů, jenže jsem viděl, jak nevnímá a zavírají se jí oči. Zakřičel jsem její jméno a rychle ji chytl před tím, než spadla ze židle. Vzal jsem ji do náruče a odešel s Michalem ven, nechávajíc její kamarády v pizzerii. Zavolali jsme si taxi a odjeli jsme k nám domů. Michal se mnou šel dovnitř, jelikož rodiče nebyli doma a já potřeboval podporu. On to samozřejmě věděl. Položil jsem ji do její postele, přikryl a Michal zatím přinesl studený obklad na čelo. Teď už bohužel nic nemůžu udělat, za chvíli by se měla snad probudit. Sešel jsem teda dolů do obýváku s Michal v patách. „ Rozhodně to byl on, jsem si tím jistý.“ prolomil jsem ticho ve kterém jsme jen mlčky seděli na gauči. „ Hele nedělej ukvapené názory, chápu proč si to myslíš, ale pořád je tu možnost, že je to jen normální kluk zaujatý tvou sestrou a ty víš, že není jediný. Ona si sice neuvědomuje svojí krásu, ale vždyť stačí jen poslouchat ostatní a už jsi si jistý, že se líbí nejen jednomu klukovi že školy. Navíc mohla zkolabovat i z jiných důvodů.“ Promnul jsem si spánky. „ Já vím, já vím. Jenže chci mít jistotu a ty víš, že zrovna její bezpečí v sázku dávat nemůžeme spíš nesmíme. “ „ Chápu a nechtěl bys to zavolat rodičům? Přeci jen je tohle celkem závažné. “ „ Nemůžu, mají snad nějaké jednání či co. Řeknu jim to, až se vrátí domů... Chceš tu zůstat a třeba si objednat nějaké jídlo? Přeci jen jsme ještě neměli oběd a navíc bude mít Tháj hlad až se vzbudí.“ „ Rád, můžeme aspoň hrát  hry, abychom přišli na jiné myšlenky a co se týče toho jídla, co třeba ta pizza? Mám na ni celekm chuť, v té pizzerii to hodně volnělo. ( xD) “ „ Fajn, objednáš? Já zatím najdu herní ovladače. Jo a nezapomeň, pro Tháj šunkovou.“ To šunkovou jsme řekli naráz. „ Já vím jakou si dává, vždyť tu s vámi jsem skoro pořád.“ Tak teda Michal objednal pizzu, hráli jsme asi ještě dvě hodiny a ve výhrách jsme se střídali. Takže nakonec nevyhrál ani jeden z nás, páč to byla remíza. Rodiče ještě nepřijeli, ale Michal už musel jít. Tak jsme se rozloučili a on běžel domů. Bydlí asi 5 kilometrů od nás, což je většinou výhoda , pokud k vám však nejde jen kvůli jídlu, to je jinak schopný vyžrat celou ledničku. Chvíli jsem se koukal na jeho vzdalující záda a předtím, než jsem zamknul hlavní dveře, jsem se ještě radši porozhlédl po okolí. Poté jsem šel k Tháj a posunul si její křeslo blíže k posteli a chytil ji za ruku. Hned jak jsem její ruku stisknul, tak otevřela oči...

Doufám, že jste kvůli té fotce v médiích dostali chuť na pizzu, jelikož já jo xD! Jinak tady je ta slíbená kapitola a příští kapitola možná bude o postavách - jejich fotky, které podle mých h představ nejlépe vystihují charakter postavy. A možná i představím toho neznámého kluka 😉.
   Vaše Sky <3