Vyvolená elementy !POZASTAVENO!

6. kapča

Hned jsem se za tím zvukem otočila a to, co následovalo nikdo nečekal...

Zdálo se mi, že se čas zastavil. Dveře od verandy byly otevřené a vycházelo z nich bílé světlo. Něco mě k němu hrozně táhlo, ale zároveň odpuzovalo. Otočila jsem se na rodiče a bratra, ale ti jako by se zastavili, vůbec se nehýbali a to mě děsilo. „Co když se vážně čas zastavil?! ”  Zamávala jsem jim před očima rukou. Nic. Otočila jsem se zpátky na ty dveře, ale to světlo už nebylo tak zářivé a dala se v něm rozeznat postava, která mi momentálně nabízela ruku. Nejspíš mi tím chtěla dát najevo, abych šla za ní do světla. Znovu jsem se otočila  k rodičům a Alekovi, nezpozorovala jsem žádnou změnu, ale pak se to stalo. Alek svoje oči přesunul na mě a byl to opravdu děsivý pohled. Úplně mi tělem projel mráz a naskočila husina. Díval se na mě tak nějak soucitně, ale já pořád cítila přítomnost té bytosti a chtěla jít za ní. Otočila jsem se tedy a vyšla ji vstříc. Chytla jsem se jí za ruku a vstoupila do světla. Najednou jsem stála na louce a za ruku jsem držela nějakou paní. Rychle jsem pustila jeji ruku a tím jsem si vysloužila ženin smutný pohled, pak se ale usmála a promluvila. „ Vítám Tě, nemáme moc času, jelikož je toto poprvé, co se mi tě podařilo zkontaktovat. Později mě však budeš moct vyhledat sama a na jak dlouho budeš chtít. Teď abych ti teda něco v rychlosti řekla. Jsi výjimečná mezi výjimečnými. Thálie je tvoje druhé jméno po tvé babičce a na své pravé jméno musíš přijít sama. Je toho hodně co nevíš, ale všese  to drželo před tebou v tajnosti, kvůli tvému bezpečí. Jinak se nemusíš bát, že by tě teď rodiče hledali, když jsme tady tak tam u tebe doma čas neběží. Bohužel už nemáme čas a já se s tebou musím rozloučit a to máš určitě hrozně moc otázek... ” Po těchto slovech mě čapla za ruku a vedla ke dveřím, které se tam jen tak prostě objevily a ještě než jsem nimi celá zmatená prošla mi stačila říct, že se snad brzo uvidíme. Jakmile jsem prošla dveřmi, tak jsem viděla úplně zpomalené zrychlení, pokud se to tak dá říct. Alek se ke mně pomalu natočil celým tělem,nejen očima, rodiče zavřeli pusu  a zaraženě na mě koukali. Alek se ke mně rozeběhl a uvěznil mě ve svém objetí. Já ještě celá zmatená ze všeho jsem po chvilce objala nazpátek. Když mě pustil, tak mě objali i rodiče. Taťka mě odvedl ke gauči, kde jsme si následně i sedli a mamka šla udělat čaj. S čajem v ruce a zabalená v dece jsem pořád byla myšlenkami mimo a to že na mě zkoumavě a zároveň lítostivě koukali mi vůbec nepomáhalo. „ Co to bylo?” Odhodlala jsem se zeptat. Mamka sebou polekaně trhla, jelikož asi nepočítala s tím, že tak brzo promluvím. „ Víš zlatíčko, je tu jedna věc kterou nevíš...” začala na mě pomalu mluvit, jako by se bála že snad začnu vyvádět. „ Dneska jsi toho ale zažila hodně a já ti ještě nechci přitížit.” „ Prostě mi ti řekněte, já to nějak snesu.” Všichni tři si hlasitě povzdechli a Alek mě povzbudivě chytil za ruku. Tentokrát se chytil slova táta. „ Dobře tedy, jsi ...

Jak jsem slíbila, další kapča venku jejj. Jinak se omlouvám za ten konec, ale musím vás trochu napnout xD. Doufám, že si užíváte víkend, jinak máte nejake odhady co jí vlastně její tata řekne??
Vaše Sky <3