Takže se mi povedlo se na tu školu dostat. Hned jsem se přihlásila na kroužek jezdectví. Stáje byly hned v areálu školy. Bylo tu sedm koni, z toho tři prťavý poníci, dva větší a dva velcí koně. Ale jeden z nich byla klisna, která nebyla tolik ježděná tudíž jsme na ni nemohli jako začátečníci jezdit a ten druhý kůň byl už starý, takže jen na krokování do lesa.
Celý první rok jsme neviděli otěže, jen jsme se vodily. Byla to škoda. Spíše se zajímali o koně než o nás (Tím nechci říct, že by se o koně neměli zajímat. Je důležité, aby kůň byl v pořádku a spokojený. Jen chci říct, že nás vůbec neopravovali, co se týče třeba sedu. Nějaký paty dolu a špičky ke koni nám vůbec nikdo nekontroloval. Později jsem s tím měla velký problémy.)
Takhle to bylo celý první rok, ale i přesto jsem si to užívala.
Další rok se změnily instruktorky. Začalo se pracovat. Jezdili jsme jen s otěží, makali. Taky se prodali malí poníci a nakoupili se nový velcí přeježdění koně. Tím, že jsem se začala posouvat, jsem se do toho jestě víc zamilovala. Teď je tu osm koní celkem. Dva větší poníci, zbytek velcí koně. Teda až na jednu maličkou poničku (vůbec se na ni nedá jezdit, ani malý děti), která tu je jelikož prijela se svým větším kamarádem. On by se bez ní neobešel. 😍
To je ode mě dneska všechno 😀 určitě budu ráda za komentáře nebo hvězdičky 😂
ČTEŠ
Mé Srdce Patří Ke Koním
SonstigesVše, co se týká koní, moje zážitky, názory atd. ❤ 😁 !! pozor, vážně jen pro milovníky koní !!🐴
