Mé Srdce Patří Ke Koním

story #5 Rozárka

Minule jsem psala o tom, jak je super, když se potkají dva lidi od koní. No a dnes bych vám chtěla napsat o tom, co se stalo mě.
Babička s dědou mají chalupu v jižních čechách a já, ještě se svým bráchou, tam vždy jedu minimálně na týden.
Už první rok, co jsem tam byla, jsem si všimla, že nahoře ve vesnici jsou ustájený dva koně. Snažila jsem se za nima zajít každý den, ale občas jsem vynechala. Nevěděla jsem o nich vůbec nic,jen to, že to jsou obě holky. Nikdy jsem tam nepotkala nikoho, kdo by se tam o ně staral.
Velké prázdniny 2016 konečně něco přinesli. Byl to asi druhý den po příjezdu a já se šla kouknout na koně. V tu dobu tu už byla jen jedna černá kobylka, ta druhá zmizela asi před rokem.
Přišla jsem k boxu a zrovna tam byla nějaká paní. Došlo mi, že je od koní a tak jsem se jí zeptala, jestli bych občas nemohla přijít s něčím pomoct a nebo si zajezdit. Překvapivě mi hned dovolila si na kobylku, zjistila jsem, že se jmenuje Róza a je ČT, si sednout. Ona ji chtěla vzít na procházku do lesa, a mě dovolila ji vzít do výběhu. (neměli jízdárnu, byla jen rekreační a přece jenom jsem Rózu neznala a ta paní nevěděla, jak moc umím jezdit.) Sedlo mělo zatvrdlé třmeny a tak jsem je musela mít delší. Vzala jsem ji teda do výběhu a krokovala. Byla líná, i ta paní říkala, že poslouchá jen ji. Nakonec jsem si ji mohla i naklusat, což bylo náročný, ale povedlo se. Ta paní mi i řekla, že mám dobrý sed, což samozřejmě potěší.
Daly jsme si na sebe čísla a vždy, když za Rozárkou jela tak mi dala vědět a já se svezla. Bohužel to nebylo tak často jak bych chtěla, ale alespoň něco 😁 Pokaždý, když tam pojedu, tak ji určitě napíšu a zkusím své štěstí.

Určitě zanechte nějaký ten koment nebo i hvězdičku (kdyby se vám chtělo) 😉