Život není jednoduchý

57 6 1
                                    

Takže čím bych začla? No jmenuji se Veronika Beránková a je mi 15 let. Když mi bylo asi 7 let oba rodiče mi umřely a byla jsem adoptována do milující rodiny. Chodím na do deváté třídy. Pamatuju si svůj první den ve škole. Maminka mě učesala culíčky,oblékla mě do růžových šatiček dala mi aktovku a šlo se. Pokaždé když si na maminku a tatínka vzpomenu rozbrečím se. Moc mi chybý. Vydaly jsme se do školy a tam jsem si našla kamarádku Míšu ale ta v páte třídě odešla na gymnázium. A já zůstala sama. Když jsem přešla na druhý stupeň začly mě šikanovat což dělají i teď. Ze začátku mi braly jenom svačinu ale potom mě na facebooku pomlouvaly a nakonec mě začaly bít. Ve škole mi to moc nejde nerada se učím. A tak kdy6 přijdu domů s modřinou na oku zalezu do pokoje a jdu na počítač hrát hry. A když domu přijdou moji rodiče dělám že spím aby neviděly že mám modřinu. Jednou mě ale mamka vzbudila a já jí řekla že jsem upadla a zranila se. Minulý čtvrtek mě dokonce nutily se svléknout do naha bylo to nepříjemné a ponižující někdy si dávam otázku proč zrovna já? Co jsem udělala tak špatného to sama nevím ale zítra je sobota takže budu celý den hrát hry už se těším no nic doubrou a zítra.......

Ahoj takže doufám že se vám první
Kapitola bude líbit
Předem chci upozornit
Že to není z mého života
Je to pouze vymyšlený
Příběh😉

kamarád přes internetKde žijí příběhy. Začni objevovat