Těžká rozhodnutí

8) Stejné city

Rozloučila jsem se s Kubou a Erikem a šla domů. 

Dylen byl v pracovně tak jsem šla radši nahoru, abych ho nerušila. Pustila jsem si písničky a zapálila si cigaretu. Koukla jsem se do nočního stolku jestli zde nenajdu další krabičku cigaret, ale bohužel ne. 

Vzala jsem si vak a do něj dala peněženku a šla do obchodu. 

Z regálu jsem vzala Arizonu a šla k pokladně. 

"Vzala bych si jedny červený Viceroyky. " Řekla jsem postarší paní u pokladny. 

"18 už bylo ?" Zeptala se přeměřila si mě pohledem. 

"Jo." 

Zaplatila jsem a vyšla z obchodu. Stavila jsem se v restauraci na oběd. Objednala jsem si zeleninový salát. Když jsem dojedla zaplatila jsem jídlo a opustila restauraci. 

Domů jsem došla odpoledne. 

Převlékla jsem se roztrhaných mini šortek, krajkovaného tílka nad pupík a přes to světle šedý slabý cardigan. Vlasy jsem pouze rozčesala. Líčení pořád vypadalo dobře tak jsem ho neměnila. Obula jsem si nízké bílé Conversky a vyšla z domu. 

Zkontrolovala jsem na mobil čas a potom už šla k Erikovi. Bylo tady docela dost lidí a někteří i přesto, že bylo ještě brzo dost opilí. 

"Moje princezna přišla!" Zakřičel Erik až se někteří otočili. Ostatní holky mě propalovaly pohledem.

"Vždyť jsem slíbila, že přijdu. " Erik mi donesl pití a já ho s radostí vypila. 

Takhle to šlo dál. Pili jsme a smáli se všemu. Erik pak šel za kluky a já pořád svírala v ruce kelímek s pitím. V kapse mi začala zvonit mobil. Pití jsem položila na stůl a vyšla ven. Byla to úleva nadechnout se čerstvého vzduchu. 

"Dylene potřebuješ něco ?" Zeptala jsem se do telefonu. 

"Kurva Nicol kde si?! Okamžitě přijď domů!" 

"Erik se vrátil a pořádá mejdan tak jsem šla."

"To si mi nemohla říct?! Nebudu se s tebou hádat a pojď domů!" Nestihla jsem ani odpovědět. 

Kvůli množství alkoholu v krvi jsem opileckou chůzí došla domů. Sotva jsem otevřela dveře dostala jsem facku a druhou o rám dveří. Se slzami v očích jsem vyběhla schody a zamkla se v pokoji. Slzám jsem dala volný průběh. Složila jsem se vedle zdi a brečela. Plná smutku a zlosti na mého otce, který mi dal bezdůvodně facku jsem udeřila pěstí do zdi. Pár centimetrů ode mě dopadla fotografie. Na ní jsem byla já, moje zesnulá sestra a Dylen. Byli jsme šťastní i přesto, že v té době s námi nebyla matka. Její smrt rozdělila naší rodinu. Potom smrt mé sestry Lily jí rozdělila ještě víc. Přijde mi, že každá hádka s mým otcem nás rozděluje ještě víc. Fotografii jsem dala zpátky na poličku, ze které spadla. 

Zapálila jsem si cigaretu, abych se uklidnila. Na mobilu se rozsvítil displej. Natáhla jsem se pro mobil, abych si přečetla zprávu. Byla od Erika.

'Lásko proč si odešla? Prosím přijď ještě...chci ti něco říct :* '

'Fajn...za chvilku přijdu...prosím pojď mi naproti '

Převlékla jsem se do bílých šortek a šedého tílka. Obula jsem si černé vysoké Conversky a oknem vyšla ven. Nechtěla jsem riskovat střetnutí s Dylenem. 

Šla jsem po slabě osvětleném chodníku a nekoukala na cestu. Není proto divu, že jsem narazila do Erika. 

"Promiň. "

"Nic se neděje. Zlato ty si brečela?" Zeptal se starostlivým hlasem.

"Nedělej si starosti." 

"Jak nedělej si starosti? Nicol já tě miluju." Nevěděla jsem co na to říct. Je pravda, že k Erikovi cítím něco víc než kamarádství. Opětujeme stejné city.