17) Zůstaň se mnou!

1.2K 84 1
                                    

Ráno jsem se probudila vcelku odpočatá. Převlékla jsem se do mini šortek a obyčejného tílka. Učesala jsem se a tentokrát vynechala líčení. 

V kuchyni seděl na barové židli Dylen a pil kafe. Prošla jsem kolem něho a natáhla se pro jablko. Zakousla jsem se do něho a sedla si na vedlejší barovou židli. 

"Jedeš se mnou." 

"Teď?" Nechtělo se mi nikam jezdit. 

"Jo. Pojď." 

S jablkem v puse jsem následovala Dylena ke vchodovým dveřím. Obula jsem si boty a zavřela za sebou dveře. 

Jeli jsme pár minut a zaparkovali u garáží. 

"Dylene mohl si jí aspoň nechat najíst." Řekl se smíchem Ric a s Dylenem někam odešli. 

Sedla jsem si na kapotu auta a dál jedla jablko. Přišel za mnou Kuba s trávou.

"Dáš si?" 

"Jasný." Vyhodila jsem ohryzek do koše a přichystala si brko. Společně s Kubou jsem si zapálila. 

"Nechceš se projet?" 

"Klidně. Řídíš?" 

"Jasně Nicol." 

Projížděli jsme městem a já se s Kubou cítila víc než dobře. On upíral pohled na silnici před námi  a já se koukala z okna. Kuba zmáčkl plyn a auta nabíralo na větší rychlosti. Miluji rychlost, ale jako spolujezdec jsem se necítila bezpečně. Nedávala jsem to na sobě znát. 

Před námi byla zatáčka. Kuba nedával pozor na cestu, protože pozoroval mě a já jeho. 

"Kubo!" Zakřičela jsem a to je poslední co si pamatuji. Matně si vzpomínám na hlasy. Nevěděla jsem jestli opravdu křičí nebo se mi zdá. 

"Nicol! Nici! Zůstaň se mnou! Nicol! " 

Ztrácela jsem nad svým tělem kontrolu a bála se nejhoršího...

Těžká rozhodnutíKde žijí příběhy. Začni objevovat