Život urozených

2.-zatomůžu já

Karali!,,tvůj otec je mrtvý ''.,,Ne to není možné ,zavinila jsem to já?'' ,,Karali ty jsi to nezavinila.'' ,,Ale ano,vždyť jsem se zeptala na matku a on se otrávil.''
O dva roky později žila Karali s Elis,která se o ní starala jako o vlastní.Vzala si bohatého hraběte Alberta Gujjiho z Francoá.Karali musela být pořád v pokoji,protože pan hrabě jí neměl rád,ale hraběnka za ní chodila každou noc aby jí četla pohádky.Roku 1993 měla mladá Karali třinácté narozeniny. Hraběnka Elis nechala ušít nové šata prou třináctiletou Karali.
,,Karaliero!!'',,Jděte pryč!!'' ,,Elis co se děje a udělala jsem něco špatného?''udělala jsem poklonku a dala ruce podél těla. ,,Zlatíčko já tě hledám po celém zámku!'' ,,Promiňte,ale já šla vyskoušet šaty které jste mi nechala ušít.''řekla jsem důstojně a sebevědomně.
Elis jse mě ptala jestli nechci pozvat pár svých kamarádů,řekla jsem jí že já nemám kamarády ale jestli chce ať pozve urozené dvořany.V osm večer se to všechno začalo točit kolem mě,lidé mě zdravili a já je(moje poklonky byli odfláknuté).Na plese jsem potkala hodně mladých mužů,lidé mezi tím vším tancovaly,pili,povídali si,zpívaly a bavili se.Do tance mě vyzvalo hodně mladých mužů,moje nohy se pletly a pak jsem upadla, ale někdo mě chytil. Zvedl mě a já se podívala do jeho azurových očí.Jmenoval se Artur,šli jsme spolu na zahradu a tam jsme si povídali,lidé už pomalu odcházeli.Artur mi o sobě vyprávěl,je to fakt fešák,je mu patnáct let žije v Londýně na výpomoc aby babičce mohl zaplatit doktora(je mi ho fakt líto).Pak se mě zeptal jak jse jmenuji. ,,Mé jméno jest Karaliera Amanie Amanská.''

Další bude možná ještě dnes nebo zítra.