Život urozených

5.-mrtvá

Probudila jsem se ve své přepychové posteli a měla jsem divný pocit.To co jsem viděla byl sen nebo skutečnost a jak jsem se sem dostala? To mi asi nikdo nepoví,protože nikoho tu neslišín a ani nevidím.Najednou někdo zaťukal a vešel bez mého svolení,když jsem se podívala pořádně stál tam..... Teren!
,,Terene ty jsi naživu.''vyjekla jsem samou radostí a běžela ho obejmout.
,,Nech toho Karaliero,už nejsme malí!''
,,Terene co se ti stalo?aha za to může to kousnutí.''
,,Co to tady povídáš?''
,,Kousnutí upíra!''
Vůbec mně nevnímal ale zato mněl krev na puse a kapala mu z brady na zem.
,,Terene ty jsi někoho zabil?!''
,,Ano zabil a tebe také zabiju!''
Rychle jsem skočila na postel a on se ke mně přibližoval se svými tesáky. Najednou někdo sem hodil kámen, Teren se šel podívat co to bylo na kameni bylo napsáno:chcípni!
Pak na něj skočil z venku Artur a řekl ať uteču ale nemohla jsem ikdybych chtěla.
Teren mně chytl za ruku a začal se blížit se svými rty.
Podívala jsem se na něj a řekla mu že vypadá jako krvežíznivé monstrum,on zvedl hlavu a začal se přibližovat naopak k mým rtům. Políbil mně a pak se zakousl do mého rtu.
Teren zmizel a já si vzala azurové šaty,otřela jsem si krev a Arturovi jsem podala svůj náramek.
Najednou jsem slyšela Rose jak volá o pomoc. Všimla jsem si proč,Artur se přibližoval k zamčené skříni ve které byla Rose.Řekla jsem Arturovi aby našel Terena,já mezi tím otevřela Rose a ona mně objala štěstím.Zámek mého života je celý mrtví,moje rodina,přátelé jsou mrtví už navždy. A pak mně to napadlo,co když dokážu vzbouzet zpět mrtvé.
   Druhý den jsme s Rose balily,já šla do mého pokoje. Když jsem šla ,našla jsem zamčený pokoj tak jsem volala na Rouse ale nešla,proto jsem se vrátila tam kde jsme se sešly před tím. Našla jsem na zemi kapky krve které dělali cestu a šla jsem podél ní.Za hodinu jsem to vzdala a vešla jsem do salónku a tam jsem jí našla s Arturem který jí hladil,na jeho puse byla krev a Rouse měla na krku kousnutí otočila se tak mrštně až mně málem praštila.Rozeběhla jsem se a slyšela jsem něčí kroky,málem jsem upadla ale nevzdávala jsem se a běžela jsem k tomu zamčenému pokoji ale najednou byl otevřený. Vběhla jsem a zavřela,když jsem se otočila stál tam Artur s kolíkem v ruce.Chtěl mně zapíchnout ale já jsem byla tak mrštná že jsem mu ho sebrala a vyhodila. ,,Karali!co to bylo?''
,,Nevím ale nechci zemřít!''
Pak jsem spadla na zem a těžce jsem dýchala,Artur ke mně rychle slezl a ptal se co se děje.,,Arture.''
,,Karali neumírej!''
,,Milujitě Arture.''zavřela jsem svoje těžká víčka a naposled se nadechla.
Rose přiběhla a podívala se nazem,začaly se jí kutálet velké slzy po tváři. Pomalu se svezla na zem a brečela tam v klubku.Za hodinu brečení bylo slyšet jak Rouse omdlela, možná i zemřela přestala dýchat a teď už jsme tady na podlaze leži dvě.Mrtvé a upírkami.