Are you truly sorry? │Czech Larry FF│

TEĎ 20.

TĚŠÍTE SE?

Louis jel k sobě domů, kde na něj měl čekat další vzkaz.

Až teď si uvědomil, že Harry měl celou dobu klíče od jeho bytu.

Zaparkoval před budovou a rychlostí blesku se dostal do bytu.

V ložnici :)

Louis se usmál na papírek přilepený na zadní straně vchodových dveří.

Vlezl do ložnice.

Pamatuješ si, co všechno se tady stalo? Poznali jsme se tady. Doučoval jsem tě. Panebože, jak špatný jsi byl, a tím víc jsem se bavil. A poté jsi se přiznal, že jsi to dělal schválně, aby jsi se mnou mohl být! Tady jsem si poprvé všiml tvé krásy. Jak vnitřní, tak vnější. Tady jsem se do tebe zamiloval...... Další papírek v kuchyni! :) 

Louis si schoval papírek do kapsy a vydal se do kuchyně. 

Tentokrát našel papírek na ledničce.

Kolik jídel jsi tady spálil Lou? Asi hodně. To nevím. Ale vím, že jsem tady pro nás uvařil víc jídel, než jsem kdy uvařil u sebe. Pamatuješ na náš boj s moukou? Nic ve zlém, ale chutnal jsi po něm hrozně. Příště po tobě budu házet čokoládu..... Teď jeď do parku. 

Louis se tentokrát zamračil.

Do jakého parku?

Harry nenapsal jméno požadovaného místa....

Chvíli usilovně přemýšlel.

Jaký park by mohl mít Harry na mysli?

Pak ho to ťuklo. Jejich první rande! A druhé první rande!

Už už chtěl Louis odejít, když si všimnul krabice u dveří.

Abys nenachladl. Vím, že máš hrozný zvyk chodit nedostatečně oblečený.

Louis otevřel krabici a vyndal z ní svetr.

Po pořádném prohlédnutí zjistil, že je to Harryho svetr.

Vonící po něm.

Louis si ho šťastně oblékl. 

Svetry, a pokud možno velké, byly jeho nejoblíbenější věcí na světě.

Zamknul byt a vyjel do parku.

Tahle hra ho zatím nehorázně bavila, ale už chtěl vidět Harryho.

Dojel do parku, vystoupil a nejistě se rozešel.

Kam teď?

Rozhodl se sednout si na "jejich" lavičku.

Díky bohu, že se kouknul kam si sedá, jinak by jeho nemalé pozadí zasedlo papírek od Harryho.

Obě naše první rande se staly tady. Naše první polibky. A taky první pád z houpačky. Já vím, já vím, ty jsi mi říkal, že je pro děti. Ale stálo to za to. Pofoukal jsi mi bolístku, odvezl jsi mně domů a pěkně jsi se o mně staral.... jestli víš jak to myslím..... Ehm, za prací!

Louis se nemohl nezasmát nad vzpomínku Harryho padajícího z houpačky pro mimina.

Byl tak roztomilý!

Louis se poté cítil špatně, a tak ho odvezl k sobě domů a donutil ho si lehnout, i když si Harry akorát narazil zadek.

Pochopil Harryho vzkaz a vrátil se k autu, směr kavárna.

Když dorazil, všimnul si, že je prázdno.

Harry asi požádal kluky, aby zavřeli dřív a odešli.